Literární festival Zikmunda Wintra 2014

Ve dnech 11., 15. a 16. 12. 2014 proběhl v prostorách Gymnázia Zikmunda Wintra již 9. ročník Literárního festivalu.

Prvním hostem byla česká spisovatelka a novinářka Eda Kriseová, charismaticky působící starší dáma, disidentka a spolupracovnice Václava Havla, která představila své dvě nedávno vyšlé knihy Duši, tělo opatruj a knihu o Václavu Havlovi s podtitulem „jediný autorizovaný životopis“. Neomezila se však jen na představování svých knih, ale zabrousila i do osobních vzpomínek na divoká léta, která následovala po pádu socialismu, pokusila se přiblížit Václava Havla nejen jako politika, ale zejména jako svého blízkého přítele, jako člověka. Odsoudila rovněž nedávné výroky prezidenta (v čemž s ní jistě mnoho studentů souhlasilo) a na závěr se rozmluvila o své vlastní životní filosofii, která z velké části vychází z jejího pozitivního postoje k józe a osobám s ní spojeným.

Druhým pozvaným byl Petr Placák, spisovatel, představitel undergroundu a příležitostný muzikant, který přišel představit svůj román Fízl. Zatímco Eda Kriseová vyprávěla spíše zážitky z doby po převratu, Petr Placák se zaměřil na období pražského jara, období normalizace, vyprávěl o svém vztahu k undergroundu, spisovatelských začátcích a soudním sporu, který vedl s bývalými estébáky ještě v docela nedávné době. Svůj spor vyhrál, což nám hrdě oznamuje s úsměvem na tváři a nejspíše silným pocitem zadostiučinění, s čímž se já osobně jen těžko mohu ztotožnit (nemyslím si totiž, že po 25 letech je vhodné jitřit staré rány a pět minut po dvanácté sjednávat nápravu). Na rozdíl od prvního hosta se zdál méně umírněný, dokonce několikrát sám sebe při vzpomínkách na nespravedlivost tehdejšího režimu naštval. O jeho románu jsme toho tedy příliš neslyšeli, avšak emotivní vyprávění to bohatě vyvážilo.

Třetím a posledním hostem byla významná socioložka, zakladatelka gender studies na Filosofické fakultě UK, též disidentka a velká podporovatelka české samizdatové literatury Jiřina Šiklová. Oproti prvním dvěma hostům pojímá svůj čas skutečně jako přednášku. Po krátkém hledání křídy a místa na tabuli nás seznamuje se stručnou historií samizdatové a exilové literatury, vysvětluje tehdejší reálie a k tomu vypráví vlastní historky, které ji potkaly, když pašovala samizdatové knihy, aby mohly být za hranicemi vytištěny. Působí sice poněkud roztěkaně, ale jak sama říká, její představení tehdejší literatury je jen velmi zběžné, tudíž je potřeba skákat od jednoho k druhému. V závěru se přesune k tématice genderu a jeho vztahu k feminismu, objasnění jeho vzniku a velmi stručné historii.

Pokud bych měl celkově zhodnotit proběhnuvší literární festival, můj dojem je veskrze pozitivní, snad jen by bylo příště vhodné lépe zařídit prostory, případně zajistit, aby si všichni měli kam sednout, ale to už je jen drobnost. Volba hostů byla zajímavá a minimálně pro mě přínosná. Upřímně doufám, že se příští ročník vyvede stejně dobře.

Miroslav Šiška (C4B)

---