Strýček Váňa: Nic moc tragického se v této zvláštní hře neudálo

Společně s Klubem mladého diváka našeho gymnázia jsme navštívili hned počátkem září představení Strýček Váňa v divadle Rokoko. Jak už jméno Váňa odpovídá, jednalo se o hru z pera ruského spisovatele a dramatika A. P. Čechova.

Ačkoli jsme jeli na tragikomedii, nic moc tragického se v této zvláštní hře neudálo.. Nevím, zda mluvím za všechny zúčastněné, ale těch pár stenů, které se ke mně doneslo, nebylo zrovna povzbudivých. Nerada hodnotím záporně, avšak nás, jako mladé diváky, představení příliš nezaujalo.

Abych však jen nehanila, představení mělo, jak už to je u Rokoka zvykem, opravdu zajímavou scénografii, původní barevné „fleky“ se ukázaly jako podzimní stromy a spadané listí. Kostýmní provedení bylo také pěkné, velmi upozorňovalo na kontrast mezi společenskými vrstvami.

Pokud mohu říci, tak dle mého absolutně nejlepší herecký výkon patřil Aleši Procházkovi v roli lékaře, jehož sametový hlas mne naprosto uchvátil. Pokud pak budu mluvit za mužské osazenstvo, Zuzana Krajnarová v roli Jeleny byla naprosto okouzlující (její róba by okouzlila nejednoho).

Mrzí mě, že ačkoli nepochybně skvělé nastudování, nezanechalo ve mne téměř nic. Pevně doufám, že příště to bude jinak.

Anežka Sixtová (C2B)