Otík nám píše z Kanady! :)

4. 4. 2017 | , Ota Kšír

j62uurjj6x_____4mabwjqid0-otik

Drazí spolužáci, učitelé a paní ředitelko,

většina z vás si jistě všimla, že od září na chodbách chybí ten vysoký kluk, který by tenhle rok chodil do třeťáku. Je to kvůli tomu, že 25. srpna odletěl na rok do Kanady na výměnný pobyt. Za posledních sedm měsíců se toho událo hodně. A tak jsem si řekl, že bych měl napsat svoje zážitky na naše gymnázium. Třeba to některé z vás bude motivovat a taky se jednou rozhodnete pro studium v zahraničí.

Podzim pro mě byl jeden veliký šok. Všechno bylo pro mě nové a začínal jsem se nadechovat pravé kanadské atmosféry. Užíval jsem si každou maličkost, která byla jakýmkoliv způsobem jiná než doma. Od jinak vypadajících semaforů až po Netflix plný seriálů a filmů, které doma nemáme. Zkoušel jsem nová jídla (Kanada je velmi multikulturní, takže je z čeho vybírat), jen tak jsem bloumal po Windsoru a samozřejmě jsem zavítal i do USA (Windsor leží přesně na hranici Ontaria a Michiganu). Žil jsem u Waltera, který by zároveň i můj učitel divadla. Díky němu jsem se naučil spoustu nových věcí nejen o Kanadě, ale i třeba o LGBTQ+ komunitě a Social Justice Movement. Už teď plánujeme, že by přijel o prázdniny do Čech.

Ale v tu dobu jsem byl taky dost nervózní ze školy. Tenhle pocit si může představit každý z vás. Schválně, ruku nahoru, kdo si pamatuje, jaký byl vykulený primán nebo čerstvý prvák! No a teď k tomu jenom přidejte výuku v angličtině a je to kompletní. První semestr jsem si vybral za předměty (ano, celou střední školu si tu žáci sami vybírají, jaké předměty chtějí) Business Leadership, English, Mathematics-Functions a Drama. Teď si asi říkáte: „To se má, měl jenom čtyři hodiny denně!“. Ale hned vás vyvedu z omylu. Jedna hodina tu má 80 minut, takže jsem byl ve škole stejně jako vy. Teď už zbývala jediná věc, a to najít si kamarády. První týdny to bylo docela těžké. Obědval jsem sám a po škole jsem hned šel domů. Naštěstí se mě pak ujala parta kamarádů, za kterou jsem opravdu vděčný. Myslím si, že jsem nemohl narazit na lepší kamarády.

Jak plynul podzim, tak jsem navštívil mnoho zajímavých míst: nejjižnější bod Kanady (mimochodem na stejné úrovni jako Řím), největší horskou dráhu Severní Ameriky nebo třeba Muzeum Henryho Forda (když už jsem tak blízko u toho Detroitu).

Když přišla zima, byl jsem zaskočen. Z domova jsem si přivezl oteplováky a pohorky, protože jak každý ví, kanadská zima je krutá. Ale kupodivu jsem je vůbec nepotřeboval. Protože jsem v jednom z nejjižnějších měst Kanady, tak je tu počasí stejné jako u nás.

Abych byl upřímný, tak Vánoce jsem tu prožíval minimálně. Udatně jsem vzdoroval vánočním koledám už od konce Halloweenu. Když dva měsíce v kuse na vás odevšad hraje vánoční hudba, tak to postupně ztrácí svoje kouzlo. Ale nebylo to jenom tím. Prostě mi chyběl domov. O Vánocích by měl být každý se svojí rodinou a ta moje byla přeci jenom 6967km pryč.

Nový rok jsem odstartoval výletem do Toronta. To město je obrovské. Všechny ty mrakodrapy, lidé, auta… Vyvolává to pocity těsna, malosti, ale na druhou stranu i pocity svobody a volnosti. Jednoduše velkoměsto. Z Toronta jsem pak vyrazil k Niagarám. Sice je to tam plné pastí na turisty, ale jakmile se dostanete přímo k těm vodopádům, naskytne se vám úžasný výhled a myšlenka „Co ta příroda nedovede?“.

Jinak byl leden měsícem učení a dohánění. Stejně jako u nás se totiž uzavírají známky. Jenže tady se na konci semestru píše taková „mini-maturita“ z každého předmětu. Ta má váhu 30% z celkové známky. Když předmět dokončíte s 50% a výš, obdržíte kredit. A když máte 32 kreditů, tak jste odmaturovali. Na druhý semestr jsem si vybral Repertioire, Accounting Fundamentals, Mathematics-Calculus a English.

Na přelomu semestrů jsem také měnil svojí host-rodinu. Waltera jsem vyměnil za Chanovy. Rodinu, která miluje cestování a dobré jídlo. S nimi jsem navštívil Luisville, Cincinnati a ještě jednou Toronto. A myslím, že mě čeká ještě spousta dalších výletů. A taky mně můj host-táta Tommy začal učit basket, protože je prý škoda nevyužít té výšky.

Ještě mi tu zbývají tři plnohodnotné měsíce a doufám, že si je užiji na plný výkon. Uvidím, co mi jaro a léto přinesou.

Mějte se hezky a cestujte

Ota Kšír

P. S: Kdybyste měli jakékoliv další dotazy ohledně mého roku v Kanadě, nebojte se mi poslat zprávu na facebooku. Odpovím vám rád i na emaily (ksir.otakar@gmail.com).