Ať už proboha začnou myslet, sobci jedni zabednění!

27. 9. 2016 | , Anežka Sixtová

sidsg91d65_____3ybsbrdguw-p593138

V úterý 20. září jsme se s KMD našeho gymnázia vydali do Divadla na Vinohradech. Naším cílem se stala hra Její pastorkyňa v hlavních rolích s Dagmar Havlovou a Terezou Terberovou.

Dramatický příběh z období realismu, jehož asi nejslavnější inscenací byla Janáčkova opera, vypráví příběh moravské vesnice konce 19. století. Rafinované uspořádání scény mě osobně až překvapilo, člověk by ani neřekl, co dokáže pár schodů, záhon, stůl a židle. Úžasné kostýmy jen napomáhaly k navození atmosféry a spolu s vynikajícím výkonem herců nás doslova vtáhly do jejich světa.

Příběh vdovy Kostelničky a její nevlastní dcery Jenůfy byl (alespoň podle mého mínění) poněkud depresivní, musím přiznat, že kolikrát jsem jen otevřela pusu a zírala. Když přijdete do divadla a sednete si, vždycky tak nějak doufáte, že se vám představení bude líbit, ale zde jste si přáli jediné, a to: „Ať už proboha začnou myslet, sobci jedni zabednění!“ Děj se sice odehrává v 19. století, ale je tak nadčasový, napínavý a záživný, že si připadáte jako byste byli součástí představení a vše sledovali z bezprostřední blízkosti jako jedna z postav.

 

Jenůfa, krásná děvečka, si přeje jediné, a to být se svým milovaným Števou. Jenže jak už tomu bývá, někde je háček. Štěva je hlupák a opilec, i přes všechny jeho chyby ho však Jenůfa stále miluje. Števův nevlastní bratr Laco však slepě touží po Jenůfě a udělal by cokoli, aby ji získal. Když pochopíte hlavní zápletku, myslíte si, že to bude jen další bláznivé zamilované drama, to jste ale na omylu. Laco, ať už z našeho pohledu neřád nebo chudák, se uchýlí k, podle něj, jedinému možnému řešení, když ji nebude chtít on, zbyde pro mě. Tento nešťastný nápad se však stane poněkud krvavou lázní, Laco řízne Jenůfu do obličeje a Števovi ji tím zoškliví. Zoufalá Jenůfa se skrývá u své matky Kostelničky, která se marně pokouší ji zbavit její lásky. Aby toho nebylo málo, Jenůfa porodí Števovi syna. Nikdo se to však nesmí dozvědět, jen otec chlapečka, ten se na něho však odmítá dívat. Kostelnička, už zoufalá, sáhne po jiném řešení, Števa Jenůfu nechce a tak ji hodlá provdat za Laca, který ji slepě miluje.



Zde už človek doufá, že bude konec, vezmou se a vše špatně dopadne, tak to ale zdaleka není. Sobeckost představuje nedílnou součást našich životů, ani zde tomu není jinak. Laco odmítá přijmout Števova syna za vlastního a zoufalá Kostelnička si vymýšlí ještě zoufalejší lež. „Vem si ji prosím, na kolenou. Dítě je mrtvé, ono zemřelo, synček je mrtev!!“ křičí Kostelnička a pokouší se tak otevřít své dceři bránu do nového života. Co však s děckem? No co, má být mrtvé, tak bude. V tuhé zimě jej vhodí do řeky. Tam, kde to nejméně čekáme, vždy přijde zvrat. Nešťastná Jenůfa souhlasí se svatbou s Lacem, avšak při obřadu nás přerušuje další, tentokráte už poslední zvrat... Mládenci našli pod ledem mrtvé dítě, Jenůfa ho okamžitě poznává. Vesničané udiveni, rozzlobeni, berou kamení a začínají je házet po Jenůfě. Však v té části přichází na řadu jedno z nejsvětějších a nejstarších, svědomí. Kostelnička se ke všem svým strašným činům přiznává a prosí Jenůfu o odpuštění.

Jak už to tak bývá, že matka by pro své dítě udělala cokoli, Jenůfa chápe, co všechno matka udělala pro ni. „Odpouštím ti“ říká Jenůfa a poskytuje tím matce tolik potřebnou útěchu.

Představení obohacené výborným zpěvem a tancem nás uchvátilo, některé v dobrém, jiné ne. Myslím, že bych na něj už znovu nešla, avšak nelituji.

Anežka Sixtová, C1B


FOTO VIKTOR KRONBAUER
http://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/Jeji-pastorkyna