Z historie je známo, že staré národy věřily v nesmrtelnost duše a v její převtělování do zvířat. Byly přesvědčeny, že smrtí začíná život člověka v jiné podobě. Některá etnika věří v převtělování duší dodnes. Tak třeba Tibeťané věří, že duše nejvyššího kněze dalajlamy se přestěhuje do těla novorozeněte, které se narodilo právě v okamžiku dalajlamovy smrti. Tomuto dítěti pak prokazují nejvyšší úctu a vychovávají z něho nového dalajlamu.

Život chemických prvků je nezničitelný. Kolují živou i neživou přírodou co svět světem stojí v nejrozmanitějších podobách. Jejich pouti říkáme koloběh prvků. Jejich zrození je vždy novou epizodou, dalším úsekem života bez konce, života přerušovaného zásahy přírodního dění a řízeného neúprosnými přírodními zákonitostmi.

V koloběhu chemických prvků je věčný život něčím docela obyčejným a samozřejmým. V okamžiku, kdy chemický prvek zdánlivě zaniká, kdy nám mizí a zdá se, že se rozplývá vniveč, přeměňuje se v jiný druh látky, v níž jej na první pohled už nepoznáváme. Např. uhlík obsažený v uhlí se hořením mění na neviditelný oxid uhličitý, z něhož rostliny vyrábějí biosyntézou škrob a jiné sacharidy, tedy látky, které nám uhlí moc nepřipomínají.

V nové a nové podobě přináší prvek nesčíslněkrát znovu oběť na oltář lidské civilizace a kultury, kde vystupuje v užitečné a konstruktivní činnosti, nebo také v činnosti ničivé, destruktivní. Po zazáření v dějinách světa vrací se zpět do nitra Země, aby tam nabyl nových sil k práci v dalším koloběhu prvků. Země je záštitou a posledním útočištěm všech prvků, přijímá je a dává jim možnosti nových spojení. Než jim dá novou formu, chová je ve svém lůně někdy desítky, tisíce, ba i miliony let.

Koloběh chemického prvku, to je skutečný život prvku od jeho zrození až k zániku, který je nutno považovat za vzkříšení v nové podobě. Zachytit koloběh prvku znamená napsat vědecký román o jeho životě, román zajímavý a zábavný, neboť ačkoli vypráví o mrtvé hmotě bez citu, bude plný vzrušujících dějů a tragických scén. Vždyť s osudem každého prvku je pevně spjat život všech organismů, v nichž migrují atomy prvků, které je utvářejí. Příroda ve svých kolobězích nerozlišuje látky organické od anorganických, toto dělení zavedl z praktických důvodů člověk.

 

 

Kamil Březina

 

s využitím publikace R. Jirkovského: Jak chemikové a fyzikové objevovali prvky, Albatros