Charakteristika předmětu NEJ

Obsahové vymezení předmětu

Vyučovací předmět Německý jazyk vychází ze vzdělávací oblasti Jazyk a jazyková komunikace, oboru Další cizí jazyk RVP pro gymnázia, a jsou do něj integrována tato průřezová témata: osobnostní a sociální výchova, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova, mediální výchova a environmentální výchova.

Průřezovým tématům nejsou věnovány zvláštní vyučovací hodiny, nýbrž učitelé se žáky na uvedená témata diskutují, neboť tato témata jsou také obsažena v textech učebnic, doplňkových poslechových i čtecích textech nebo na pracovních listech a jsou součástí ústních i písemných projevů žáků. Uvedenými tématy se žáci zabývají rovněž v rámci výměnných studentských pobytů, poznávacích exkurzí nebo seminářů. Rozvíjejí osobnost žáků v oblasti formování jejich postojů a hodnot a propojují činnosti uplatňované ve výuce s činnostmi mimo výuku a mimo školu, propojují získané znalosti s dovednostmi a ve výuce cizího jazyka přispívají k rozvíjení klíčových kompetencí.

Cílem výuky je, aby se žáci naučili efektivně si osvojovat a umět používat cizí jazyk, proto je při výuce kladen důraz na vzdělávací strategie a techniky výuky a na rozvíjení a prohlubování komunikačních schopností žáků. Tomuto cíli je podřízena výuka gramatiky.
Učební osnovy předmětu, výchovné a vzdělávací strategie směrují žáky k tomu, aby se dorozuměli v běžných situacích a uměli hovořit o běžných tématech, aby porozuměli mluvenému projevu rodilých mluvčích a čtenému textu s obsahem slovní zásoby odpovídající jejich jazykové úrovni. Žáci se seznamují v odpovídající míře s reáliemi zemí, ve kterých se hovoří německy. Znalost cizího jazyka vede žáky k pochopení, toleranci a respektu k jiným národům a kulturám. Němčina jako jazyk pluricentrický se vyznačuje několika standardními variantami. Žáci se učí spisovné němčině tzv. Hochsprache a informativně se seznamují s národními (Německo, Rakousko, Švýcarsko) jazykovými odchylkami nebo regionálními variantami.

Žáci na vyšším stupni osmiletého gymnázia navazují na učební osnovy ŠVP ZV a žáci ve čtyřletém studiu bývají zpravidla na základě testů rozděleni na začátečníky a pokročilé. Učivo je pro tyto skupiny dále rozpracováváno v tematickém plánu pro každý jednotlivý ročník zvlášť.

Výuka v předmětu Německý jazyk cíleně směřuje k dosažení úrovně B1 dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky.

Charakteristika úrovně B1 podle SERR pro jazyky:

Žák má dostačující vyjadřovací prostředky a odpovídající slovní zásobu k tomu, aby se domluvil a vyjadřoval, i když s určitou mírou zaváhání. Disponuje dostatečnými jazykovými prostředky v rámci tematických okruhů jako jsou rodina, zájmy a koníčky, práce, cestování a aktuální události. Žák komunikuje přiměřeně správně ve známých kontextech; všeobecně ovládá gramatiku dobře, ačkoliv vliv mateřského jazyka je postřehnutelný. Přiměřeně správně používá zásobu běžných gramatických prostředků a vzorců v rámci snadno předvídatelných situací. Při vyjádření složitější myšlenky nebo promluvy na neznámé téma se dopouští závažných chyb. Žák používá širokou škálu jazykových funkcí a v jejich rámci reaguje. Využívá nejběžnějších vyjadřovacích prostředků neutrálního funkčního stylu.

Časové a organizační vymezení předmětu

Ve všech ročnících je stanovena časová dotace tři hodiny týdně.

Ve 3. a 4. ročníku může být hodinová dotace posílena o dvě hodiny týdně formou volitelného předmětu Konverzace v německém jazyce.

Výuka probíhá ve třídách dělených na skupiny s maximálním počtem do 20 žáků a podle možností nejčastěji v jazykové učebně nebo v běžných učebnách. Podle potřeb probíhá výuka v počítačové učebně, v aule nebo v učebnách vybavených interaktivní tabulí. Jazykové kompetence žáků jsou rozvíjeny jednak v běžných vyučovacích hodinách, jednak v rámci výměnných pobytů žáků, exkurzí apod.

Výchovné a vzdělávací strategie

Integrální součástí výuky německého jazyka jsou vzdělávací strategie, které vycházejí z kognitivních teorií učení a z teorií osvojování cizích jazyků. Jde o dva základní typy strategií, které učitelé němčiny používají – strategie efektivního osvojování cizího jazyka a strategie efektivního používání cizího jazyka. Na jejich základě žáci získají techniky učení čili dovednosti, aby si v dostatečné autonomní míře cizí jazyk uměli osvojit a používat ho v osobním, občanském i profesním životě. Tyto strategie vedou žáky k tomu, aby se cizí jazyk naučili a uměli ho použít v rovině produktivních, receptivních a interaktivních dovedností. V zásadě dodržují učitelé následující postup

1) analyzují úkol a stanoví realizovatelný cíl,
2) zvolí strategii k dosažení cíle (určující faktory mohou být různé např. typ žáků ve skupině apod.),
3) při realizování strategie sledují, zda vede ke stanovenému cíli,
4) kontrolují, zda cíle bylo dosaženo.Takový postup je například uplatňován při plánování vyučovací hodiny, ale především v rámci dlouhodobějšího záměru. Učitelé přitom při vyučování uplatňují princip vnitřní diferenciace.

Učitelé němčiny používají ve výuce přímé kognitivní strategie a strategie nepřímé.

Přímé strategie se zabývají přímo učební látkou, jedná se o postupy vedoucí ke strukturování, zpracování a ukládání učiva do paměti.
Nepřímé strategie se zabývají způsobem učení a pocity, které jsou s učením spojeny. Jedná se o afektivní strategie a sociální strategie. Nemají přímý vztah k učivu, ale jejich používání přispívá k rozvoji způsobů sociálního chování a dále k tomu, aby se rozvinul předpoklad k efektivnímu učení.

Žák přitom nemusí zvládnout nebo používat všechny strategie, aby byl úspěšný na cestě k stanovenému cíli, žádoucí však je, aby se pokud možno s typy učebních postupů a taktik seznámil a mohl se autonomně rozhodnout, jak si své učení bude utvářet. Ne každá strategie je vhodná pro všechny žáky, záleží na typu žáka, který si sám z množství postupů zvolí ty, jež povedou k co nejefektivnějšímu dosažení cíle. Vzdělávací strategie se tedy neomezují jen na kognitivní funkci, zahrnují i jiné oblasti vlastního učení a to oblast emocionální (afektivní) a oblast sociální (například spolupráce mezi žáky, týmová práce na projektech, partnerský dialog, skupinová práce v hodině apod.).

Používání těchto výchovně vzdělávacích postupů zejména jejich intenzivní trénink vede k automatizaci a k rozvíjení klíčových kompetencí.

Kompetence k učení:
• Žáci se seznámí s cíli, ke kterým výuka německého jazyka bude směřovat. Cíle jsou přiměřené a odpovídají schopnostem žáků. Žáci, tím že je uplatňován princip vnitřní diferenciace, se necítí v hodinách podceňováni nebo nejsou vystaveni pocitu neúspěchu. Žáci se sami zamýšlí, zda cíle bylo dosaženo a učí se tak sebereflexi.
• Učitel motivuje žáky k učení se cizímu jazyku tím, že poukazuje na jeho význam. K tomu využívá formy exkurzí, poznávacích zájezdů, výměnných pobytů žáků, soutěží konaných v daném jazyce, divadelní nebo filmová představení v původním znění nebo účast na mezinárodních projektech. Žáci mají možnost uplatnit, vnímat a hodnotit svou dosaženou úroveň schopnosti komunikovat v cizím jazyce a motivovat se pro další sebezdokonalování.
• Žáci prezentují v hodinách samostatné práce (monolog, dialog, interview, referát, anketa, aj.)
• Učitel vyžaduje od žáků, aby samostatně vyhledávali informace z různých zdrojů (tištěných i v elektronické podobě), učí je správné citaci a kritickému hodnocení. Učitel vyžaduje, aby žáci výsledky své práce prezentovali a porovnávali s výsledky prací svých spolužáků.
• Učitel používá přímé i nepřímé strategie k tomu, aby se žáci naučili osvojovat cizí jazyk a efektivně používat v rovině receptivních, produktivních a interaktivních dovedností.

Kompetence k řešení problémů:
• Žáci používají při výuce jazykové učebnice, ve kterých jsou zadání ke cvičením psaná v německém jazyce. Tato zadání učitel nepřekládá, v případě nejasností formuluje instruktáž svými slovy, tím vede žáky k pochopení zadání a k samostatnému plnění úkolu. Učitel v hodině s žáky hovoří německy. Pokud žák jeví nepochopení, využívá učitel nejrůznější dorozumívací techniky například gestikulace, mimiku, zvýšený, tichý hlas, šepot, žák se naopak snaží porozumět na základě svých předchozích jazykových znalostí, internacionalismů, vnímá zvuky, pomůže si obrázky. Naučí se vnímat jazyk všemi smysly.
• Žáci používají při výuce pracovní sešity nebo pracovní listy k procvičování látky. Učitel používá různých forem práce (individuální projev žáka, týmová práce, skupinové řešení úlohy, partnerský dialog), zadává žákům motivační úkoly a vytváří prostor pro individuální projev a uplatnění získaných znalostí a dovedností.
• Učitel vede žáky k samostatnému vyhledávání dat a informací (např. při výuce reálií) a to z více zdrojů (internet, slovníky, novinové články apod.), k jejich zpracování a k vlastní prezentaci.
• Žáci jsou motivováni k využívání svých individuálních schopností a dovedností také při účasti na exkurzích, výměnných pobytech, při práci na projektech, kdy musí reagovat v neočekávaných situacích. Učí se obhajovat svá stanoviska a formulovat vlastní názory.

Kompetence komunikativní:
• Učebnice používané při výuce německého jazyka obsahují množství cvičení pro rozvíjení ústní i písemné komunikace, pro rozvíjení receptivních a produktivních dovedností žáků. Učitel se žáky vede intenzivní trénink a cvičení obměňuje tak, aby vyváženou formou žáci rozvíjeli komunikativní způsoby v německém jazyce.
• Východiskem pro rozvoj receptivních dovedností poslechu (Hörverstehen) a čtení (Leseverstehen) je různost reálných textů vycházejících z tematických okruhů ve formě dialogu, rozhovoru, kratších i delších sdělení, plakátů, novinových článků, inzerátů až po nejrůznější delší útvary. Přitom při poslechu a čtení není vždy smysluplné a nutné textu porozumět v jeho jednotlivostech, ale pochopit podstatu sdělení. Žák jako posluchač nebo čtenář se naučí vycházet z předem známých informací v podobě zvuků, obrázků, titulků, z nichž lez usuzovat na obsah textu. Výuka jde od jednoduchých textů směrem k obtížnějším.
• Žáci při uplatnění principu vnitřní diferenciace mají možnost sami rozhodnout, jaký text zpracují a jakou technikou. Učitel vytváří prostor pro rozvíjení individuálních schopností žáků. Rozvíjení produktivních dovedností v ústní nebo písemné podobě čili mluvení (Sprechen) a psaní (Schreiben) vede žáky k aktivnímu používání jazyka v jeho primární komunikativní funkci. Žáci používají příkladové dialogy, modely vět s možnostmi obměn a s pomocí řečových prostředků simulují možné životní situace. Využívají k tomu nejen svých znalostí, zkušeností, ale i fantazii.
• Žáci se učí jednat v písemné a ústní formě za pomoci specifických jazykových prostředků (slovní zásoba, gramatika, struktura vět, stylistika).
• Učitel navodí téma a situaci, tím vytvoří žákům prostor k různým formám komunikace a k využití různých forem komunikační technologie.
• K rozvíjení komunikativní kompetence používají učitelé německého jazyka především strategii efektivního používání jazyka. K nim patří zejména strategie využití předchozích a dosavadních vědomostí, případně z příbuzných nebo jiných oborů, strategie vytváření hypotéz a ověřování jejich správnosti, odhadování významů na základě pokynů, odvozování významů z kontextu, strategie dorozumění se všemi prostředky – přejít do mateřského jazyka, požádat mluvčího o pomoc, používat mimiku, gestikulaci, přejít na jiné téma hovoru, říci přibližně, co míním, vyhledávat slovíčka, používat prázdná slova, opisy, synonyma, apod.

Kompetence sociální a personální:
• Učitel tím, že v hodinách německého jazyka používá různé formy jako je například dialog, práce ve dvojicích, partnerská, skupinová nebo týmová práce na projektech nebo při řešení dílčích úloh, vede žáky k vzájemné spolupráci a učí je vzájemné pomoci a to tak, že žáci mají dostatek prostoru k uplatnění a rozvinutí svých individuálních schopností a dovedností.
• Žáci odhadují a hodnotí svůj přínos pro společnou práci, učí se uvědomit si zodpovědnost za odvedení své práce vůči skupině nebo celému kolektivu.
• Učitel podporuje u žáků sebevědomé vystupování například formou situačních rolí, do kterých se žáci stylizují, Vybízí žáky k aktivní diskuzi formou simulačních scén, žáci dostávají prostor k projevu vlastních názorů a hájení svých stanovisek. Žáci simulují různé životní situace, při nichž rozvíjejí jednak jazykové kompetence, řečové dovednosti, jednak své schopnosti spolupráce s ostatními, přijímat a sdělovat informace, akceptovat názory druhých, nacházet konsensus, obhajovat svá stanoviska a stanoviska týmu. Učí se respektu a toleranci.
• Učitelé německého jazyka používají k rozvíjení této kompetence zejména nepřímé strategie sociální a afektivní.

Kompetence občanská:
• Žáci na podkladě probraného učiva zpracovávají témata formou strukturované písemné práce nebo individuálně volně zpracované písemné práce delšího rozsahu, ve kterých vyjadřují svůj názor a zaujímají stanovisko k problémům společenským, sociálním, kulturním, ekologickým apod.
• Učitel vybízí žáky k otevřenosti a k upřímnosti. Snahou je vytvořit takovou pracovní atmosféru v kolektivu, aby se žáci nebáli zeptat na to, čemu nerozumí, aby se nestyděli za případné chyby, aby se naučili tolerovat postupy jiných a získali k sobě vzájemný respekt a úctu.
• Každá znalost cizího jazyka vybízí žáky k hlubšímu zamyšlení se a k pozitivnímu vnímání kulturních, etických a duševních hodnot lidí žijících v odlišném jazykovém prostředí. Německý jazyk sám o sobě je jazykem několika evropských národů Němců, Rakušanů, Švýcarů, Liechtensteinů a Lucemburků, k jejichž národně kulturním hodnotám a tradicím si žáci během studia formují svůj občanský postoj.
• V hodinách německého jazyka k rozvíjení občanské kompetence používají učitelé zejména strategie sociální.

Kompetence k podnikavosti:
• Žák je veden k rozvíjení svého osobního a odborného potenciálu. Rozpoznává a využívá příležitosti pro svůj rozvoj v osobním a profesním životě. Zapojuje se do soutěží v německém jazyce, využívá příležitosti účastnit se výměnných pobytů, navázat kontakty a seznámit se blíže s reáliemi a prostředím jiných kultur. Získané poznatky a zkušenosti bude moci uplatnit na své budoucí profesní dráze.
• Učitel vede žáky k formování pracovních návyků, k trpělivé a cílevědomé práci, k organizaci vlastního učení a k efektivnímu využívání vědomostí a dovedností z jiných oborů pro účely rozvoje vlastní jazykové kompetence.
• V simulačních situacích žáci posuzují a kriticky hodnotí rizika, která souvisejí s rozhodováním a mohou nastat v reálných životních situacích.
• Učitel vytváří prostor pro vlastní iniciativu a tvořivost žáků, motivuje žáky k dosahování úspěchu, rozvíjí u žáků pozitivní přístup k inovacím a posiluje tak jejich schopnost přizpůsobit se novým podmínkám.