Chemie, aniž si to mnohdy uvědomujeme, doprovází lidstvo od samého počátku vývoje jeho kultury. Nálezy z nejstarších dob svědčí o značných chemických vědomostech a obdivuhodné řemeslně-technické zručnosti starých národů.

Přemýšlíme-li dnes o těchto dobách, dospějeme k závěru, že největším a nejužitečnějším činem člověka bylo zvládnutí ohně. Teprve oheň ukázal, jak zázračných proměn je schopna hmota. Když člověk poznal, že v žáru ohně vznikají velmi užitečné věci, pouštěl se do nových a nových pokusů. Oheň zažehával v jeho mysli nové ideje, nutil ho uvažovat, rozmnožoval jeho skromné vědomosti a obohacoval ho o nové chemické poznatky i zkušenosti.

Člověk už v předhistorických dobách uměl připravovat pokrmy pečením, vařením i uzením. K tomu potřeboval nádoby, které zpočátku vypaloval na otevřeném ohni, později v pecích. V ohni se zrodily první kovy, cín, olovo, měď, železo, i kovové slitiny, bronz a mosaz. Tak se v ohni přerodila doba kamenná v dobu bronzovou a železnou. V dobách historických se znalosti o chemických dějích stále rozšiřovaly. Řečtí stavitelé již používali pálené cihly, pálené vápno i pálenou sádru. A všechny tyto materiály se zrodily z ohně. Můžeme proto plným právem prohlásit chemii za vědu v ohni zrozenou.

Stejně starým chemickým poznatkem je vydělávání kůží, barvení vláken přírodními barvivy, příprava líčidel a vonných silic (etherických olejů), získávání tuků a léků z rostlin, nebo balzamování zesnulých. První chemické poznatky se šířily hlavně z Egypta a Mezopotámie a pronikaly ve starověku spolu s obchodem do celé Evropy i Asie. Ještě Řekům a Římanům, dědicům kultur starších východních národů, však stačily jen praktické výsledky chemických pochodů. Nesnažili se svá pozorování shrnout a rozšířit. Vznik chemie jako vědy musíme tedy hledat až v dobách pozdějších.

Kamil Březina

s využitím publikace R. Jirkovského: Jak chemikové a fyzikové objevovali prvky, Albatros