Doplňky stravy („suplementy“)

Výroba různých doplňků stravy je asi nejrychleji se rozvíjející potravinářské odvětví. Tomuto rozvoji a masivní reklamě ale zdaleka nestačí informovanost spotřebitelů o tomto oboru. Obvykle se suplementy konzumují odděleně od stravy, často bez uvážení, zda je jejich příjem nezbytně nutný. Pravidelné užívání suplementů většinou značně zvyšuje denní příjem vitaminů a stopových prvků (mikroelementů), což nemusí být vždy přínosem pro správnou výživu. Je určitě lepší požívat cíleně jednotlivé přípravky (podle toho, které skutečně potřebujeme) než směsné preparáty doporučované reklamou.

V posledních letech se rozšířilo užívání různých výrobků, u nichž se deklaruje jednak obsah vitaminů a minerálních látek, jednak přítomnost dalších biologicky aktivních složek. Většina těchto produktů je označována buď jako přípravky umožňující snížení hmotnosti, rychlé odbourávání zásobních tuků, nebo dodávající energii svalu. Přidávané látky bývají nejrůznější povahy, např. chrom, karnitin (derivát γ-amino-β-hydroxymáselné kyseliny s účinky analogickými vitaminům, syntetizovaný v organismu; obsažen ve velkém množství v nadvarleti a ve svalových buňkách, kde byl objeven), kreatin (derivát aminokyseliny glycinu, vyskytuje se ve svalu jako kreatinfosfát a uplatňuje se při jeho energetickém metabolismu; zcela jinou látkou s podobným názvem je keratin – vláknitá bílkovina přítomná u člověka zejména v kůži, nehtech a vlasech, nebo u zvířat v rozích /krávy, kozy aj./) a další. Ty normální spotřebitel obyčejně nutně nepotřebuje a jejich účinky jsou někdy stěží předvídatelné. Takové doplňování stravy je tedy z hlediska rozumné a bezpečné výživy zpravidla nežádoucí.

Doplňky by měly splňovat 2 základní účely:

• Prevence civilizačních chorob – snížení rizika vzniku choroby
• Posilující a podpůrné přípravky

Suplementy v žádném případě nejsou léky, ale řadí se mezi potraviny. Legislativně je vymezuje vyhláška č. 446/2004 Sb., kterou se stanovují požadavky na doplňky stravy a na fortifikaci (obohacování) potravin potravními doplňky.

Zdroje informací, o které by se konzument při úvahách o použití a výběru vhodného doplňku mohl opřít, jsou bohužel velmi omezené. To potom samozřejmě poskytuje značný prostor pro různé „reklamní trháky“ a pro (často cílený) vznik zavádějících údajů a mýtů o téměř zázračných účincích daného suplementu, o nutnosti jej užívat apod.

Cizojazyčná díla jsou částečně dostupná, kvalitní publikace se ale do češtiny prakticky nepřekládají. Dobrá česká monografie neexistuje. Řadu informací lze najít v různých časopisech, ale i zde je hledání seriózních dat pro spotřebitele velmi obtížné. Specializovaný časopis pro doplňky není, odborné časopisy o nich píší jen málo. Důvěryhodné údaje je možné nalézt v poloodborných časopisech typu Výživa a potraviny nebo Vesmír. Kvalita informací v běžném tisku je však velice nízká a často je lze jen obtížně odlišit od reklamy.

K získání orientace v problematice suplementů lze využít i další prameny. Údaje z internetu jsou bohužel dost nejisté – zdroje nejsou recenzovány, často se zde navíc objevuje skrytá i otevřená reklama. Velmi spolehlivé bývají potravinářské a lékařské informační databáze, pro veřejnost jsou to ale informace špatně dostupné – příliš odborné a v angličtině. Znalosti výživových poradců a různých „odborníků na výživu“ jsou většinou mizivé. Navíc, tito „znalci“ jsou až nepříjemně často současně zástupci různých firem vyrábějících doplňky, což spolehlivost informací dál snižuje.

Vedle supermarketů a specializovaných obchodů jsou hlavním prodejcem suplementů lékárny. Informovanost a schopnost poradit je tady v současnosti už obvykle velmi dobrá. I zde ovšem samozřejmě fungují obchodní zájmy dané lékárny. Překvapivě celkem správné informace lze většinou získat z firemních katalogů a letáků v lékárnách – přesto je vhodné je ověřit ještě v jiném zdroji.

Ing. Kamil Březina

Doc.Ing. Jan Pánek, CSc., Ústav chemie a analýzy potravin, VŠCHT Praha