Nikdy nevíte, zda na chodbě nepotkáte držitele Nobelovy ceny

Nikdy bych neřekl, že bych se mohl do CERNu dostat a být aspoň na chvíli jeho součástí. Přesto když jsem se o programu pro české středoškoláky dozvěděl, neváhal jsem zkusit formulář vyplnit. Z nějakých mně neznámých důvodů to klaplo a já jsem zažil úžasných 14 dnů, na které budu vždy vzpomínat. (Pozn.: o tom, jak se Radek dostal do Ženevy, jsme psali ZDE)

Do Ženevy jsme přiletěli letadlem. Vstup do CERNu byl na první pohled, no, klasický vstup, jako do nějakého firemního areálu. Důležité ale je, co bylo uvnitř. Viděli jsme tam spoustu úžasných experimentů, některé ojedinělé na celém světě. Fascinovalo mě vidět všechna ta místa, které jsem do té doby znal jen z vědeckých dokumentů a z fotek. Najednou jsme byli tam, kde se opravdu dělá věda na té nejvyšší úrovni. Od té doby, co jsme dostali CERNské čipové kartičky, jsme se mohli po areálu pohybovat skoro libovolně. A to jsme chtěli zaručeně využít. Během 14 dní jsme prolezli skoro každý kout CERNu.

Hlavní náplní programu byla práce na projektu. Do dvojic jsme dostali téma a začali pracovat u svých vedoucích. Těmi  byli čeští zaměstnanci CERNu. Můj projekt byl o znovuobjevování elektroslabých bosonů. Vytvářeli jsme s kolegou algoritmus, který z dat z ATLASu filtroval jen ty, které nás zajímaly, zpracovával je a vytvářel grafický výstup v podobě histogramů. Zvláště z počátku, kdy jsme začali pracovat v programovacím prostředí, se kterým jsem se nikdy nesetkal, a museli jsme se toho hodně naučit, to nebylo vůbec lehké. Moc nás to ale bavilo, a tak nám ani nevadilo, že jsme průměrně za těch čtrnáct dnů spali jen 4 hodiny denně a do pozdních hodin jsme programovali. Ráno jsme sice tak nadšení nebyli, ale stálo to za to.

Náš program obsahoval i mnoho exkurzí a prohlídek po experimentech. Podívali jsme se například do Control Centra, na urychlovač Synchro-Cyclotronu, do Data Centra nebo do experimentu AMS a dalších. Nejzajímavější ale pro mě asi byla návštěva „Továrny na antihmotu“, kde jako jediní na světě dokážou vzniklou antihmotu z vysoce energetických procesů zpomalit až na rychlosti dostatečné k tomu, aby se s ní dalo experimentovat. Právě zde třeba probíhá výzkum chování antihmoty v gravitačním poli. Zúčastnili jsme se i zajímavých přednášek, tou nejlepší pro mě byla přednáška od slavného „otce internetu“ Vinta Cerfa.

Krom fyzikálních aktivit jsme navštívili například Ženevu a její slavný vodotrysk. Byli jsme pozvání k českému velvyslanci v Ženevě a poté jsme si dokonce mohli prohlédnout centrum OSN. Celý program by ukončen prezentováním výsledku naší práce na projektech v angličtině.

V CERNu to prostě bylo super. Pivo se tam smí pít již od 16 let, což jsem zjistil až poslední den… Všichni vědci a pracovníci CERNu byli tak hodní a skromní, i přesto, co všechno již v životě dokázali. Panovala tam úžasná atmosféra, nikdy nevíte, kdo je ten člověk, kterého jste potkali na obědě. Mohl před několika lety získat nobelovku, dostat ji za pár let, nebo to mohla být generální ředitelka CERNu. Byla to pro mě neuvěřitelná zkušenost a obrovská inspirace. A pokud bych měl vybrat jednu z rad, co nám říkali, vyberu toto. „Dělej to, co tě baví! Fakt dobrý totiž můžeš být jedině v tom, co tě baví. Protože jsi pak ochoten tomu věnovat i svůj volný čas.“

Radek Jirásek, C2B