Studenti čtou a píší noviny: Nezáleží, zda je někdo žlutý nebo zrzavý

Téma: Soužití různých kultur

Když jsem vybíral konkrétní téma pro tento článek, byl jsem v rozpacích. Co z nabízených možností zvolit? Mohl jsem se zamyslet nad posláním OSN, napsat úvahu o hegemonii USA nebo se pokusit rozebrat problematiku soužití různých kultur. Přemýšlel jsem a nakonec jsem se rozhodl napsat pár řádek o vzájemné toleranci rozdílných kultur. Téma jsem měl, ale stále jsem nevěděl odkud začít. V dějepisu se sice učíme o různých kulturách, ale nikdy nepadla ani zmínka o tom, jak by měly jednotlivé kultury spolu vycházet, jak by se měly vzájemně tolerovat. A moje praktické znalosti kultur jiných národů začínají a končí u několika dovolených strávených u moře. Zvolil jsem proto formu interview a položil několik otázek svému, zkušenějšímu známému několik otázek. 

Ahoj, potřeboval bych se zeptat na pár věcí na téma soužití různých kultur.

Mám čas. Co bys potřeboval vědět?

Co si myslíš o soužití jednotlivých kultur? Jak by se měly vzájemně tolerovat?

Nikdy jsem nepochyboval o tom, že lidé jsou zkrátka lidé, že nezáleží, zda je někdo černý, žlutý nebo zrzavý. Tolerovat člověka rozdílné národnosti či kultury mi přišlo jako automatická záležitost. Když jsem byl malý, jezdil jsem na prázdniny k babičce do Chebu. V přízemí bydleli Romové. Bylo jich asi sedm v jednom bytě. Jenže tenkrát se neříkalo Romové, ale cikáni, a i samotní Romové o sobě mluvili jako o cikánech. Normálně jsme se spolu bavili, hráli jsme spolu karty a několikrát dokonce společně opékali buřty na ohni. Možná mi to nikdo neuvěří, ale vážně jsme se mezi sebou nikdy nehádali.

Jenže dnes to mezi Čechy a Romy často jiskří. Vznikají nepokoje.

To je pravda. Ale sám nevidím zásadní vinu ani u Čechů, ani u Romů. Problém, dle mého názoru, tkví v tom, jakým způsobem se řeší otázka začlenění cizí kultury do té naší. Ono totiž velmi často nejde o humanismus, ale hlavně o peníze. Vznikají různé nadace zabývající se problémy romské menšiny, ale jejich hlavním cílem je čerpání všelijakých dotací. A nebo: Jak je možné, že někdo pronajme byt romské rodině a od státu inkasuje nájemné řádově mnohem vyšší než je jeho obvyklá výše? Bohužel, hlavní jsou pořád peníze.

Ponechme stranou romskou problematiku. Co když pojedu do ciziny? Mám se ve všem přizpůsobit tamějším zvykům anebo by v cizí zemi měli tolerovat moji odlišnost?

Předně si myslím, že lidé by se měli vždy tolerovat navzájem. Ovšem ty, jako návštěva v cizí zemi, jsi vždy první na tahu.

Co tím myslíš?

Myslím tím třeba cizí jazyk. Vždycky, když jsem jel do zahraničí, snažil jsem naučit alespoň pár slov v jazyce, kterým se tam mluví. Umět třeba správně pozdravit a umět si koupit základní potraviny. Nikdy se mi nelíbilo, jak někteří Češi ukazují do regálu a prodavačce sdělují: „To! To!“ Také Němci mají jeden zlozvyk. Například v Chorvatsku. Přijdou do obchodu a spustí plynulou němčinou, jako by místní prodavačka byla povinna znát jejich jazyk. Vždyť oni jsou přece na návštěvě.

A co tolerance lidí v hostitelské zemi vůči cizinci?

A to je zase jejich tah. Jestliže se snažím přizpůsobit místnímu prostředí a používám jejich jazyk, očekávám, že se mi nebudou smát pro moji špatnou výslovnost.

Do Evropy se stěhuje hodně muslimů. Co mi můžeš k tomu říci?

Většina Evropy je křesťanská. Muslimové a křesťané spolu bojovali již v době křižáckých výprav. Tyto dvě kultury jsou, dle mého názoru, naprosto neslučitelné, nemísitelné. Je velkou chybou, že k takovému míšení dochází. Křesťanský a muslimský svět spolu může žít v míru, ale nikdy ne pod jednou střechou. Jde o příliš rozdílné kultury.

Děkuji ti za informace.

Rádo se stalo.

Štěpán Holub, O6
http://stredocesky.blog.idnes.cz/c/384721/Gymnazium-Zikmunda-Wintra-Rakovnik-Stepan-Holub.html