Proměny soudobé architektury na vlastní kůži

Ve čtvrtek 23. 5. jsme se sekundou navštívili nejprogresivnější prostor naší výtvarné scény, Centrum současného umění DOX. V rámci programu S kůží na trh jsme měli možnost opravdu „na vlastní kůži“ zažít proměny soudobé architektury. V proslulé multifunkční vzducholodi od Martina Rajniše jsme například vnímali prostor všemi smysly (někteří ho dokonce i ochutnali!); prostřednictvím exkurze po celém komplexu původních továrních hal, s jehož přestavbou souvisí jména jako Ivan Kroupa či Petr Hájek, a díky právě probíhající výstavě o architektce Evě Jiřičné jsme měli navíc možnost seznámit se s profesí architekta od A do Z. Včetně úskalí, která musí překonávat při zhmotňování svých vizí, a včetně nesmírné houževnatosti a pracovitosti, které vznik jemně řečeno „netradičních“ současných staveb provází. Dnešní tvůrci musí umět jít „s kůží na trh“.

A jak výlet hodnotí sami studenti?

Dne 23. 5. 2019 jsme s třídou jeli do Prahy do Centra současného umění DOX. Rozdělili jsme se na dvě skupinky a každá dostala svého průvodce. Skupina, kde jsem byla i já, měla průvodce Martina. Nejdříve jsme vyšli ven na trávník, který byl do kopce, a vyslechli si historii galerie. Poté jsme se přesunuli do vzducholodi Gulliver, kde jsme si zkusili vnímat prostor všemi smysly. Cestou z Gullivera jsem si něco udělala s kolenem, což mi trochu zkazilo celou výstavu o architektce Jiřičné. I přesto byla výstava moc hezká, zajímavá. Užila jsem si to. (Anežka)

Na začátku výstavy nás uvítali dva mladí lidé. Martin a Eliška. Hned si nás rozdělili. Já byl v první, Martinově, skupině. Nejdřív jsme byli nad koncertní síní. Tam byla tráva a zkusili jsme si vnímat umění hlavně hmatem. Všichni jsme se tam váleli. Poté jsme šli do vzducholodi Gulliver. Tam jsme si chvíli povídali, Martin nám řekl, ať si lehneme a zavřeme oči, on mezitím okolo nás skákal atd. Poté jsme se šli podívat na architekturu od paní Jiřičné. Pak jsme si šli také něco nakreslit. A nakonec jsme bohužel museli jet zpět domů. Tento výlet se mi moc líbil. (David)

V galerii se mi líbilo. Čekala jsem, že to bude nuda. Opak byl pravdou. Nejvíc se mi líbila dřevěná vzducholoď Gulliver. Stěny nebyly kompletně vyplněny dřevem, takže bylo krásně vidět ven. Zvenku nad dřevem se nacházela vrstva plastu chránící před deštěm či větrem. Její náklon v kombinaci s rovnou podlahou způsoboval jakýsi oční klam. Někdo se kvůli tomu nemusel uvnitř cítit příjemně. Mně to však problém nedělalo. V galerii se mi líbilo a možná se tam ještě někdy znovu podívám. (Julča)

Další fotografie v galerii