Šakalí léta míří do Volyně!

O víkendu mezi 15. a 16. březnem se zajisté pozdvihla jmenovka rakovnické kultury, jelikož Divadelní spolek Tyl Rakovník byl s inscenací Šakalí léta nominován v rámci divadelní postupové přehlídky Wintrův Rakovník 2014 na Divadelní piknik Volyně 2014, což je mezipřistávací bod mezi Wintrovým Rakovníkem a Jiráskovým Hronovem. O postup a umístění se na první příčce, se také zasloužila řada studentů našeho gymnázia, kterých v inscenaci vystupuje nemalé množství.

Z osmi činoherních inscenací tohoto ročníku, kde byly zastoupeny především žánry v podobě komedií a crazy komedií, se ta devátá muzikálová a zároveň i komediální inscenace Šakalí léta opravdu vyjímala. Vezměte si, jaký to jen musí být tlak, když do vás v závěru prvního obrazu hustí své emoce zhruba dvacet herců prostřednictvím sborového zpěvu a to vše za doprovodu plně nazvučené živé hudby. A nebo, když na jednom jevišti v jedné chvíli spatříte i třicet lidí vrtících se do rytmu rock’n’rollu.

Měli jsme strach a v zákulisí panovala nervozita, ale byla to tréma pozitivní, ta ku prospěchu. Ve skutečnosti jsme se těšili, plně nabití odpoledním slunečným počasím jsme věděli o svých kvalitách. Cílem bylo festivalové komisi vyrazit dech. Tahali jsme za jeden provaz, při žádném jiném představení jsme se v průběhu hry takto nikdy nepodporovali. Před začátkem se děvčata líčila tak důkladně, jakoby to snad mělo být jejich první rande. Herci chodili po chodbách zákulisí a opakovali si jazykolamy pro rozpletení jazyka a rozhýbání mimiky. Někteří leželi zády na jevištních prknech a nezištně za oponou poslouchali příchod publika do sálu. Vzpomínám si, že jsem si šel „zakrákorat“ do nedalekého parku za účelem rozezpívání se. Poté jsme si popřáli mnoho zdaru a opona se rozevřela.

Velkou zásluhu mělo jednoznačně publikum. Stačilo například jen zavrtět hýžděmi při chytání frekvence rádia Luxemburg, a když zaslechnete hlasitý smích někde na balkoně a takový ten smích „pod fousky“ kolující první řadou, to se vám to ihned hraje tak,  že o tom ani nevíte, tudíž vlastně ani nehrajete a tudíž nepřehráváte, nýbrž se chováte přirozeně.

Publikum věnovalo potlesk i tam, kde jindy nikoliv a my si řekli: “Jsme na stejné vlně.“ Věděli jsme také, že když se podařilo nastavit laťku hned z počátku, tak do děkovačky už to nějak „uhrajeme“. Energie přímo sršela z jeviště. Vydávali jsme ji publiku jako vděčnost za vřelý potlesk. Po představení jsem se cítil velmi unaveně. A tudíž jsem si uvědomil, že ta energie tam někde musela být, když tedy není ve mně. Nejspíš tam někde poletovala nad hlavami diváků.

Šakalí léta dostala ocenění za režii, inscenaci, kapelu, herectví a kostýmy. V neposlední řadě je třeba pozdvihnout herecký výkon našeho školníka Vladimíra Lechnýře, který byl porotou oceněn za ztvárnění role Prokopa coby jedné z hlavních postav inscenace.

Závěrem bych chtěl věnovat mé díky naší skvělé Aleně Mutinské, která za tím vším stojí. Udělala mě zase o něco šťastnějším. Dnes si nedovedu představit, že by mě snad dění okolo Tylova divadla mělo minout. Naopak mě mrzí, že jsem to nepoznal dříve. To už je ale zase příběh o něčem jiném. Divadlo mi otevřelo oči a upevnilo mě v tom, čemu bych se chtěl věnovat i nadále. Díky, Alčo, tvůj Bejby.

Jan Staněk
Gymnázium Zikmunda Wintra Rakovník

Šakalí léta. Divadelní spolek Tyl Rakovník, režie Alena Mutinská. (Foto Jan Švácha)