Simulace Evropského parlamentu

Jak již pozorní čtenáři článků na stránkách Gymnázia ví, v září jsem se zúčastnil unikátní politické simulace, nazvané Český model amerického kongresu. Na ČMAKu jsem vedle získání zajímavých zkušeností poznal také několik fajn lidí, a jelikož co se zrodí na ČMAKu, je zkrátka dobré (pokud nepočítám ČMAKrýmu), tak se tato parta nerozpadla ani po jeho skončení. A protože jsme všichni politicky zapálení, dohodli jsme se my, ex-kongresmani, na účasti na další politické simulaci. Tentokrát však šlo o nám mnohem bližší instituci – Evropský parlament. Simulace, pořádaná Mladými demokraty, se konala 11. a 12. listopadu a byla to opět velmi fertilní a povedená akce.

Unikátní bylo i místo, které Mladí demokraté dostali k dispozici pro konání akce. Zaštiťoval ji totiž senátor Tomáš Czernin, a proto mladí, politicky zapálení lidé, měli možnost usednout na pohodlná sklopná křesla v konírně Valdštejnského paláce – tedy v jednacím sále Senátu PČR.

Když jsme spolu s přítelkyní Miou, která se akce také účastnila, vystoupili na Malostranské z metra, stali se z nás již jasní europoslanci. Spolu s naší „ČMAKpartou“ jsme úspěšně absolvovali bezpečnostní kontrolu a pak jsme již vstoupili do konírny neboli jednacího sálu. Má jmenovka se nacházela v pravém sektoru sálu, přičemž jsem okupoval místo budějovického senátora Ladislava Faktora, člena klubu ODS. Že jsem měl místo v klubu ODS, tedy z pohledu předsedajícího v pravé části sálu, nebyla náhoda. Stejně jako ve skutečném EP jsme byli rozřazeni podle politických frakcí, a tedy i podle stran na politickém kompase. Já jsem si, vzhledem ke svým názorům, vybral místo v mírně euroskeptické, pravicové frakci ECR – Evropští konzervativci a reformisté. Skupina, mezi jejíž členy patří poslanci naší ODS, polské PiS nebo slovenské SaS (dříve byli členy také britští Konzervativci), je dnes bohužel v menšině. Ještě více napravo, než jsem seděl já, seděla Mia, která si, zcela v rozporu s jejími názory, zvolila místo v silně protievropské a mírně nahnědlé frakci ID – Identita a demokracie. Členy této podivné frakce je kupříkladu české SPD, německá AfD nebo francouzské Národní sdružení Marine Le Pen. Na druhou stranu, velkou výhodou této frakce je, že člověk může říkat úplné kraviny a nikomu to nepřijde podivné. Ještě doplním, že největší frakcí je EPP – Evropská lidová strana, následuje S&D – tedy socialisté a demokraté, liberální Obnova Evropy (Renew), již zmíněná ID, Greens – Zelení, ECR a nejmenší frakcí jsou díky Bohu komunisté neboli GUE-NGL. Členové naší party byli v řadách socialistů, zelených, ID, a dokonce i u komunistů (ale jen z legrace).

Program byl zahájen proslovy, promlouval k nám předseda MD Jiří Klindera i pan senátor Czernin. Pan předseda poté vystoupil s přednáškou na téma fungování EP, která nás měla uvést do děje. Hned po ní jsme se totiž odebrali na jednání politických skupin, v mém případě sedmičlenné ECR. Zde jsme si zatím předběžně dohodli náš postup. Po obědě začínaly zasedat čtyři výbory EP – největší AFET (zahraniční politika), ECON (finance), ENVI (ochrana přírody) a můj výbor JURI, tedy výbor pro právní záležitosti. Vedle mě v něm zasedalo i několik mých kamarádů a také Mia. Rozsáhlá zpráva o posílení demokracie a svobody a plurality sdělovacích prostředků v EU, která měla být na výboru projednávána, se měla stát obětí konzervativní snahy co nejvíce zjednodušit EU a pokud možno také omezit její pravomoci. Zkrátka, jak pravil můj lidovecký kolega: „Vy se tu zprávu snažíte vykostit.“ Na rozdíl od ČMAKu výboru nepředsedal organizátor, ale jeden z poslanců, zvolený na začátku schůze. „Koalice“ ECR a ID navrhovala právě poslance za ID, ten však byl zbytkem zavržen se slovy, že si nepřejí ve vedení extremisty. Předsedou byl zvolen socialistický poslanec a místopředsedkyní poslankyně Klárka, zastupující komunisty (poslanci kupodivu pozapomněli na své prohlášení o extremismu…). Klárka alias hadí královna v projevu uvedla, že kromě boje za pracující třídu zná také 104 hadích vtipů. Okamžitě také jeden přiložila: „Víte, jak se říká hadovi, co se směje? Hahad!!!“ Já jsem aspiroval na funkci zpravodaje výboru, aby ECR mělo alespoň nějaké zastoupení. Byl jsem kupodivu zvolen a během jednání jsem tak zapisoval pozměňovací návrhy, abych je mohl druhý den prezentovat na plénu. O funkci jsem se dělil s Miou, která působila jako má asistentka, jinak bych totiž nemohl podávat vlastní pozměňovací návrhy a vyjadřovat se k ostatním. Do zprávy, týkající se zejména ochrany investigativních novinářů, jsme se pokusili doplnit požadavek na vyzbrojení novinářů pistolemi ráže 9mm a vyšší, škrtli jsme několik zbytečných článků, jiné jsme se pokusili znehodnotit pouhým znegováním konstatování. Bohužel, naše návrhy se nesetkaly s pochopením ostatních poslanců. Více se tak líbily hlavně návrhy levicových poslanců, týkající se například větší ochrany LGBTQI osob. Prošel i návrh komunistů, který ze zprávy vyškrtl zmínku o USA a Kanadě s tím, že se jedná o prohnilé kapitalistické státy. Pokoušel jsem se oponovat komunistické rétorice s fotkou Milady Horákové, bylo mi však řečeno, že se přiznala, a navíc mě umlčel pan předsedající. Jako konzervativci jsme rádi podpořili návrh EPP na zrušení věty o ochraně LGBTQI aktivistů, jinak se však lidovci chovali jako levice, nikoli středopravice, a bližší nám v některých okamžicích byli i socialisté (!). Jednání bylo přerušeno coffeebreakem, po němž jsme se plní sil vrátili do pravou lóže jednacího sálu, kde výbor JURI zasedal. AFET jako největší výbor zabral klasické jednací lavice, ENVI zasedal v protilehlé lóži a malý ECON si vystačil s předsálím. Mělo to dvě nevýhody, zaprvé jsme se občas museli překřikovat, a také mi úplně nevyhovovalo vyjednávání v otevřeném prostoru a bez stolů jako na ČMAKu. Chybělo mi také zapojení interaktivních technologií, nebyl tu žádný software pro on-line pozměňování zprávy, na nějž jsem si zvykl v Plzni. Návrhy jsme tak museli podávat k mému smutku ústně, nebo v papírové podobě. Nakonec jsem je i tak úspěšně shromáždil. Největší úspěch mezi poslanci ve výboru si získaly dva pozměňovací návrhy, podané po coffeebreaku. První podala Verča, reprezentující Zelené, přičemž se týkal doporučení zaznamenávat data, týkající se novinářů ze zprávy, na recyklovaný papír. Mia pak podala návrh, který vzbudil největší poprask a doopravdy jsem ho vymyslel já a stal se legendou této simulace. Pro potřeby klasického trollení jsem jako člen euroskeptické frakce chtěl demonstrovat nefunkčnost EU na známé konspirační teorii, která říká, že Finsko neexistuje a její území je doopravdy japonská rybářská kolonie. Návrh v tomto znění jsme druhý den při schvalování jednohlasně přijali.

Kromě toho, že si již první den větší množství účastníků simulace povídalo o tom, co že to je to „Finsko“, se tato teorie dostala i na páteční debatu s europoslanci Jiřím Pospíšilem (TOP 09, EPP) a Mikulášem Peksou (Piráti, Greens/EFA). Klárka se totiž v závěru debaty dotázala pana poslance Peksy, zdali již slyšel o tom, že Finsko neexistuje. On jí opáčil, že na střední škole si dělali legraci, že neexistuje Chomutov a že s konspiračním „faktem“ konfrontuje finské kolegy v EP. Panu Peksovi jsem pak předal jednu ze svých map bez Finska, on se s námi vyfotil a když poté na FB a IG reportoval o této simulaci, neopomněl zmínit, že se řešila konspirační teorie o Finsku.

Plénem EP také otřásla zpráva, že Finsko neexistuje. Ve svém zpravodajském projevu jsem totiž popisoval přijaté pozměňovací návrhy a došlo i na Finsko. V reakci na technickou poznámku suchara kolegy z Obnovy Evropy však byl náš pozměňovací návrh stažen, že prý rozporuje Maastrichtské smlouvě! Pokusil jsem se předsednictvo přesvědčit o opaku mým projevem ve finštině, doplněným vysvětlením, že tak zvláštní jazyk přeci nemůže nikdo používat, leč marně… Na plénu však došlo také na jiné špeky, například když poslankyně za ID mluvila o riziku růstu třetího oka jako následku vakcinace. Mia pak recitovala báseň o neexistenci Finska, kterou během pléna napsala. Můj stranický kolega pak „vytřel zrak“ levicovým poslancům, když jim ve svém projevu doporučil jednu knihu – základy ekonomie pro střední školy. Na závěr došlo k přijetí všech zpráv, přičemž poslanci ECR a ID podpořili pouze zprávu o přístupu k Taiwanu, v ostatních případech hlasovali jako jediní proti.

Úplným závěrem došlo k vyhlášení patnácti nejúspěšnějších poslanců, přičemž se rozhodovalo na základě činnosti účastníků v politických skupinách, ve výborech i jejich projevech na plénu. Nevím, jestli organizátory zaujala spíše má zpravodajská činnost, nebo lobbing za neexistenci Finska, každopádně jsem se stal jedním z patnácti nejlepších! Vyhrál jsem zajímavou knihu a až se zlepší covidová situace, pojedu spolu s dalšími vítězi na exkurzi do sídla EP ve Štrasburku.