O mezinárodní spolupráci trochu jinak

Již několik let rozvíjí naše gymnázium mezinárodní spolupráci se dvěma partnerskými školami v Německu a ve Francii. Pravidelně každý rok uskutečňujeme týdenní trinacionální setkání žáků na didakticko metodické studijní a projektové bázi.

O přínosu takových setkání pro osobní a profesní rozvoj žáků nejen z hlediska jazykových kompetencí nelze pochybovat. Nebývá ovšem příliš obvyklé, aby středoškoláci odcházeli na studia do zahraničí, tak jak to je běžné u studentů vysokých škol. Přesto se díky této naší mezinárodní spolupráci podařilo prohloubit smysl našeho konání a žák sexty našeho gymnázia, Adam Bretšnajder, se bez zaváhání ujal nabídky a příležitosti, která přišla z německé strany. Díky rodinnému zázemí, podpoře rodičů, s finanční podporou ze šablon*), i díky podpoře vedení a učitelů obou škol, jak našeho gymnázia, tak dívčího katolického gymnázia v Kaiserslauternu, mohl odjet na několikaměsíční studijní pobyt do Německa.

---

Adam o svém působení a studiu, o svých pocitech a pobytu v Německu píše následující:

---

Plán na to, že budu studovat v Německu, se zrodil úplnou náhodou. Bylo to na zpáteční cestě z Trinacionálního setkání organizovaného u nás paní učitelkou Beulakkerovou. Po týdnu stráveném prakticky jen komunikací v němčině se mi nechtělo vrátit do našeho českého stereotypu, a tak jsem jen tak nadhodil, že je to velká škoda, že nemůžu studovat na tomto německém gymnáziu, jelikož se jedná o katolickou a ryze dívčí školu a já mám od katolíka a dívky hodně daleko. Na to mi tamní učitelka francouzštiny a také Francouzka, paní Florence Höhn, odvětila „Das ist kein Problem,“ a tak jsem tu, jediný kluk na německém katolickém dívčím gymnáziu svatého Františka z Assisi.

Všechno jsem si zařizoval sám, ubytování, stravu, rozvrh, dopravu atd. Ale díky tomu jsem teď naprosto nezávislý, mám velkou volnost v tom, co tu mohu dělat, a hlavně se nezodpovídám žádné společnosti zaměřující se na studijní pobyty v zahraničí. Všichni jsou tu moc vstřícní, milí a kdykoli něco potřebuji, nemusím pro pomoc chodit daleko.

Bydlím tu v rodině jedné mé současné spolužačky, což hodnotím jako opravdu nejlepší způsob ubytování, a nemůžu jim absolutně nic vytknout, jsou úžasní. Škola je větší než ta naše, je to takové bludiště, ale to byl pro mě na začátku i náš gympl. Musel jsem si zvyknout na číslování učeben a na spoustu dalších rozdílů. Přestávky jsou tu čistě jen na přesun mezi třídami a trvají pouze 5 minut, až na velkou, která trvá dvacet minut. Také tu máme velké množství dvouhodin, a to ve všech předmětech, výuka je vedena více jako debata, nejen jako výklad a při hodinách je mnohem větší klid. Je tu jistá šance, že za to může absence chlapeckého elementu na škole. Po vyučování je možné docházet na různé kroužky. Například já chodím na kroužek včelařství na střeše školy, zřídil jsem si vlastní kroužek češtiny a už mám pět studentek, čtyři žákyně a jednu učitelku.

Původně jsem si myslel, že je tu učivo mnohem rozsáhlejší než u nás, ale teď už vím, že se jen probírá ta stejná látka v jiném pořadí, protože spoustu věcí, co tu teď probíráme, jsme v Čechách ještě nebrali, ale zároveň mnohé mnou za základ považované učivo je zde ještě zcela neprobráno. Takže nemohu říci, že by toho Němci po absolvování gymnázia uměli více než my, ba naopak, člověk se tu mnohem více specializuje na předměty, které chce studovat do budoucna, a volí si tři takzvané Leistungskurse, které pak v hodinách probírá mnohem podrobněji. S tím ale také přichází nemožnost mít všechny předměty jako u nás a také třeba situace, kdy je potřeba vysvětlit lidem, co už nemají chemii, metabolické procesy v buňkách během biologie. Všechno má svá pro a proti. Pro mě je ale nejlepší a podstatné to, že ať probíráme cokoli, tak se pokaždé učím minimálně německy.

Z jazykového hlediska jsem zatím nikdy nepocítil žádný výraznější problém, kdykoli jsem něco potřeboval, tak jsem si to dokázal zařídit. Nejdůležitější je nebát se promluvit, zkoušet komunikovat, ať už slovy, nebo třeba jen “rukama a nohama”.

Jsem tu teprve něco málo přes měsíc a musím říct, že už teď se cítím tak nesmírně obohacen jako uran v jaderné hlavici, a to nepřeháním. Bylo vynikající sem jet. Mohu jen doporučit. Každý, komu se možnost studovat v zahraničí naskytne, by ji měl chytit oběma rukama za pačesy a nepustit, vyplatí se to.

Všechny doma zdravím a přeji krásný konec školního roku.

Adam Bretšnajder

*)
Číslo a název projektu: CZ. 02.02.XX/00/22_003/0003294 Učení zdokonaluje poznání
finanční prostředky jsou poskytnuty z Operačního programu Jan Amos Komenský