Nezapomenutelná cesta za perlami Itálie
27. 10. 2023 | Jan Maren, Aneta Matoušková, Ondřej Berti, Johana Gellrichová
V pondělí 16. října 2023 jsme vyjeli z vlakového nádraží autobusem na asi čtrnáctihodinovou cestu do Florencie. Noční cesta přes Německo a Rakousko byla náročná. Některým se zdála nekonečnou, jiným se povedlo zabavit.
Za úsvitu jsme konečně dorazili na předměstí Florencie, odkud jsme se tramvají přesunuli do centra. Vycházkou přes Ponte Vecchio jsme se vyšplhali na vyhlídku Piazzale Michelangelo, ze které jsme shlédli na krásy historického města. Následovala návštěva Musea Galileo, kde jsme spatřili mnoho vědeckých nástrojů z předešlých staletí, a nakonec nám samotný Galileo ukázal cestu ven vztyčeným prostředníčkem. Při následném volnu jsme měli možnost okusit místní kuchyni. Hvězdou odpoledne byla katedrála Santa Maria del Fiore, se svou mramorovanou fasádou, před kterou jsme si poslušně vystáli frontu. Kolem páté jsme započali tříhodinovou cestu do Monterotondo. Večer jsme společně žasli nad nedostupností pitné vody a dalšími drobnými nedostatky našeho hotelu.
Středeční cesta do Říma nám zabrala asi hodinu, ovšem stála za to. Po prohlídce baziliky San Pietro in Vincoli a sochy Mojžíše jsme byli ohromeni velkolepostí Colossea, dějištěm starověkých zápasů. Následně jsme se vyšplhali na jeden z osmi Římských vrcholů, Palatino, a ocitli jsme se až v dávné minulosti paláců Fora Romana, ze kterých bohužel zbyly dnes jen trosky. Obědovou pauzu jsme tentokrát započali na Piazza Navona, mezi jejími třemi majestátními fontánami. Ta Neptunova některým z nás připomněla film Andělé a démoni, stejně jako následná návštěva Pantheonu, kde se prolínají starověká náboženství s křesťanstvím. Hodili jsme si minci do Fontana di Trevi a na Španělských schodech jsme svým slečnám zakoupili růže. Zážitkem dne ovšem byla cesta polorozpadlým, špinavým příměstským vlakem, který nabyl 50 minutového zpoždění.
Ve čtvrtek jsme měli možnost obdivovat různé umělecké směry. Začali jsme moderním uměním v muzeu MAXXI, plném děl s hlubokým významem. Odpoledne jsem vystáli zdánlivě nekonečnou frontu, na jejímž konci nás čekala Bazilika sv. Petra. Mnozí z nás po celý zbytek večera zůstali ohromeni její zdobností a krásou umění, tentokrát klasického. Po ikonickém Náměstí sv. Petra jsme dorazili pod Andělský hrad a přešli stejnojmenný most přes řeku Tevere. Naši průvodci vyhlásili poslední rozchod na nákupy. Pak už jsme již zmiňovaným vlakem dorazili na stanici Saxa Rubra, odkud jsme vyjeli na ještě delší cestu domů.
Johana Gellrichová (C2A):
Skoro se nám nechtělo odjíždět domů, ale to by učitelé ztratili nervy ze všeho toho počítání žáků úplně. Nakonec jsme se v pořádku všichni vrátili domů, což ze zážitků z italského MHD je obdivuhodné. Jsme nadšeni, že jsme mohli tyto města Itálie navštívit a určitě se každý z nás jednou do Říma vrátí.
Ondřej Berti (O6):
Z výroku: „Každej člověk ohřeje místnost o stupeň,“ řečeného s absolutní jistotou naším spolužákem, se dá usuzovat, že v horním patře autobusu pasažéři cestovali při krásných 60 °C. Památky v Římě nám pak trochu kazila představa, že téměř v každé z nich v Andělech a démonech někdo zemřel. Vedly se dlouhé diskuse, zdali se Lamborghini čte jako ‚Lambordžíny‘ (což samozřejmě ne). A i když jsme se z počátku trochu děsili té dlouhé cesty, vše jsme nějak zvládli, upevnili mezitřídní vztahy a viděli společně důležitou část světa.
Projekt: Učení zdokonaluje poznání CZ. 02.02.XX/00/22_003/0003294