Návštěva v Muzeu literatury

Ve čtvrtek 13. 2. 2025 jsme se se studenty literárního semináře 3 vydali do Muzea literatury v pražské Bubenči. V roce 2022 se sem, do vily M. Gellertové-Petschkové, přestěhovala ze Strahovského kláštera významná instituce – Památník národního písemnictví. Jde o „jediné literární muzeum ve střední Evropě, které zahrnuje knižní, literární i umělecké sbírky, soustřeďuje ve svých fondech statisíce vzácných archiválií.“ (muzeumliteratury.cz)

My jsme měli možnost nahlédnout pouze do některých částí stálé expozice nazvané Rozečtený svět. Je v ní kaleidoskopickým způsobem, tzn. prostřednictvím nejen literárních děl, ale i filmů, videoartu, zvukových nahrávek a výtvarných exponátů, představena literatura 19. a 20. století. Multimediální prezentace, mnohdy až provokativně koncipovaná (např. myšlenky velkých osobností Národního obrození komunikují v krátké videosekvenci postarší dámy při kouření vodní dýmky), dominuje nad klasickými vitrínami a atraktivně zpřítomňuje mnohdy odlehlá témata a kapitoly vývoje české kultury.

Díky našemu průvodci jsme se u nejstaršího vydání Jungmannova Slovníku česko-německého dozvěděli, že býval často hlavní „celebritou“ obrozeneckých plesů – s obrovskou úctou se kolem něj tancovalo. Zájem vzbudila i kolekce osobních věcí slavných jmen české literatury 19. století zahrnující brk J. Dobrovského, učitelský zápisník Z. Wintra, krabičku s kadeří světlých (!) vlasů K. Havlíčka Borovského, cigaretovou špičku K. V. Raise, keramická zvířátka z pracovního stolu J. Vrchlického, kalamář J. Nerudy nebo stříbrný příbor A. Jiráska.

V oddělení věnovaném 20. století jsme se ocitli nejprve v hravém období poetismu, a mohli tak mj. spatřit úplně 1. vydání Nezvalovy Abecedy z roku 1926 s fotografiemi Milči Mayerové a v úpravě K. Teigeho. Neméně zajímavá byla též místnost mapující komunitu kolem Kritického měsíčníku V. Černého, která nabídla náhled do osobní korespondence takových velikánů, jakými byli J. Orten, I. Blatný, Fr. Halas nebo Vl. Holan. Poslední část expozice 20. století naznačila peripetie vývoje literatury v období 1945-1989, a to hlavně díky autentickým filmovým a zvukovým nahrávkám.

Na závěr jsme si prohlédli dočasnou výstavu Jsme Klub Rychlých šípů!, jež vzdává hold legendárním příběhům J. Foglara a nabízí vůbec první příležitost spatřit v úplnosti originály komiksových stran z let 1938–1941.

Do nového Muzea literatury se určitě budeme vracet.