Osvětim, Krakov a Vělička

V pozdních úterních hodinách 27. 5. 2025 jsme celá třída O5 společně s paní učitelkou Androvou, Parkmanovou a pár odvážlivci z jiných tříd vyrazili na dvoudenní zájezd do Polska.

Cesta to byla dlouhá a únavná, do našeho prvního cíle jsme dorazili lehce po sedmé hodině ranní. Jednalo se o asi nejznámější druhoválečný koncentrační tábor - Auschwitz, kde jsme si prošli většinu budov a připomněli si tu ne zas tak dávnou hrůzu jménem Holocaust. Následoval krátký přesun do Birkenau, tam jsme pro změnu měli většinu vynikajícího výkladu pana průvodce venku. No co vám budu povídat, všichni jsme byli uchození až až, proto také přes 50 % účastníků zájezdu při dalším přesunu autobusem do dalšího cíle usnulo. Načerpání sil ve formě spánku se nám ale moc hodilo, protože další zastávka bylo druhé největší polské město Krakow a to znamenalo jedno jediné - další chození. Nejvíce ho bylo po Královském hradu, kde jsme obdivovali jak interiér, tak exteriér této úctyhodné stavby. Následný rozchod nám poté dal možnost doplnit zásoby jídla a pití před odjezdem do našeho noclehu, který byl vzdálen zhruba 15 minut jízdy autobusem.

Druhého dne našeho výletu jsme zamířili do solného dolu Wieliczka, jehož 300 kilometrů dlouhé chodby z něj dělají největší solný důl v Polsku a jeden z největších na světě. My jsme naštěstí prochodili jen zhruba jedno procento z něj, ale i to byl pro některé nadstandardní sportovní výkon. Všechny uchvátila podzemní jezera a fakt, že jak podlaha, tak stěny, tak strop byly tvořeny výhradně NaCl (kdo by to byl čekal). Po finálním nákupu suvenýrů se finálně nasedlo do autobusu a finálně zamířilo zpátky domů do Česka.

Před rakovnickou sokolovnu jsme dorazili těsně před devátou hodinou večerní. Další den v pátek ale do školy přesto dorazilo o 200 % více studentů třídy O5, než se původně předpokládalo (původní předpoklad byl 5, finální počet nakonec činil 15), takže by se to dalo označit za takovou pěknou tečku za už tak moc krásným výletem, na který opravdu dlouho nezapomeneme.