Za architekturou (nejen) Jana Blažeje Santiniho

Ve čtvrtek 4. 12. jsme se vydali se studenty 2. ročníků a sexty po stopách geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela.

První zastávkou byly Plasy a zdejší impozantní areál bývalého cisterciáckého kláštera s unikátní budovou konventu stojícího „na vodě“. Interiéry staveb jsou nyní nepřístupné, ale i krátká procházka kolem hlavních dominant celého komplexu naznačila velkolepost a originalitu konceptu hlavních projektantů (kromě J. B. Santiniho jím byl i J. B. Mathey či K. I. Dientzenhoffer).

Následující komentovaná prohlídka Muzea stavitelského dědictví sídlícího v prostorách bývalého pivovaru nám umožnila nahlédnout do minulých staletí a navnímat proměny způsobů, jakými vznikala lidská obydlí, sakrální stavby, ale i modernější prostory třeba již zmíněného pivovaru. Jednotlivá oddělení poutavě představují materiály pro vznik staveb, druhy fasád, krovů, střešních krytin, podlah, obkladů či vývoj zateplení budov, rozvodů vody či elektroinstalace, a nabízejí jakousi názornou encyklopedii pro každého se zájmem o tak široký a rozmanitý obor, jakým architektura bezesporu je.

Jako více než pozoruhodná se ukázala také výstava středověkých stavebních strojů, jež prezentuje mj. repliky středověkého klecového jeřábu či beranidla zhotovené za použití dobových řemeslných postupů.

Do historické, barokně komponované krajiny plaského kláštera přináleží i nádherně zrekonstruovaný komplex staveb v Mariánské Týnici. Jde o jeden z mnoha Santiniho počinů zasvěcených Panně Marii (vzpomeňme např. i UNESCO katedrálu v Sedlci), což dokládá důmyslné využití motivů hvězdy, růže apod. v jednotlivých budovách, zejména v kostele nebo přilehlých ambitech. Krásná vánoční výzdoba, ale i povídání o životě a nelehkém údělu barokního člověka naplněném prací, tragickými ztrátami blízkých, zbožností a poutěmi za krásou a očištěním na taková místa, jakým byla i Týnice, přispěly k trochu jinému (duchovnějšímu?) prožitku probíhajícího adventu.

A samozřejmě jsme se zde ještě detailněji seznámili s životem a dílem umělecké „celebrity“ své doby, s architektem, který přes svůj fyzický handicap stvořil rozsahem a mistrovstvím nenapodobitelné dílo světového významu.

A dílo inspirativní, neboť: Nestojí za to při příští exkurzi po stopách Santiniho zajet i do Manětína? Mladotic? Na dvůr Kalec či Hubenov? Nebo se vydat na pouť po některé ze starých cest protkávajících krajinu severního Plzeňska? Uvidíme :).