Zájezd do Skandinávie

Ve dnech 13. – 22. června 2013 uspořádala naše škola velice zdařilý turisticko-poznávací zájezd do Norska a Dánska, o který byl již od počátku školního roku mezi studenty značný zájem, a tak se velmi rychle jeho kapacita naplnila. Zájemcům jsme mohli nabídnout velmi příznivou cenu, neboť hlavní organizátorkou exkurze a průvodkyní byla RNDr. Alena Radvanová, která bez cestovní kanceláře zájezd připravovala několik měsíců. Zajistila dopravu autobusem i 7krát ubytování v kempech, objednala trajekty přes moře a sestavila kompletní program celé akce. Zabezpečila rovněž hladkou výměnu peněz na kapesné v rakovnické pobočce banky. Dalšími členy pedagogického doprovodu byli prof. Olga Beulakkerová, prof. Antonín Mrvík a Ing. Kamil Březina. Všichni účastníci byli předem seznámeni s podrobnými pokyny na cestu a obdrželi mapu s vyznačenou trasou celého zájezdu, průběžně pak dostávali plánky navštěvovaných měst – Osla, Bergenu a Kodaně. První a poslední noc jsme strávili v autobuse, jinak jsme vždy po celodenním programu přijížděli do kempu, kde jsme se ubytovali v pěkných dřevěných čtyřlůžkových chatkách s lednicí a vařičem, se společnými toaletami, sprchami, umývárnou a kuchyňkou. O jídlo se každý staral sám.

Ve čtvrtek 13. 6. ve 20 hodin jsme vyrazili z Rakovníka směrem na Louny, Teplice, Ústí n. L. a dále na Drážďany, Berlín až na sever Německa do Rostocku, kam jsme přijeli 14. 6. po 4. hodině ranní. V 6 hodin jsme již pluli trajektem do dánského Gedseru. Foukal poměrně silný vítr a na Baltském moři se tvořily větší vlny. Na lodi to tedy celkem slušně houpalo, což někoho ukolébalo k spánku, jinému se z toho naopak nedělalo dobře. Jelikož jsme měli více štěstí než proslavený Titanic nebo trajekt, který se zde zhruba před 20 lety potopil s tragickými následky (jak nám později prozradila RNDr. Radvanová), po necelých dvou hodinách plavby jsme přistáli na dánském území. Pak jsme pokračovali stále severním směrem na Kodaň až do Helsingöru, kde nám silný déšť bohužel znemožnil návštěvu vnějších ochozů proslulého zámku Kronborgu, do jehož zdí umístil Shakespeare děj svého legendárního dramatu Hamlet. Vchod do tohoto historického objektu je chráněn padacím mostem. Na nejvyšším pevnostním valu se tyčí historická děla, z nichž se ještě dnes výjimečně střílí při slavnostních příležitostech. Z Helsingöru jsme se 20minutovým trajektem přesunuli do švédského Helsingborgu, odkud jsme zamířili po kvalitních švédských dálnicích na Göteborg a dále na norské hranice. Prohlédli jsme si krásný přírodní výtvor – Blomholmskou kamennou loď a po 19. hodině jsme dorazili do kempu Hoysand na jihu Norska. Naším cílem pro příští dny bylo především poznávání nádherné a divoké přírody jižního a středního Norska

Norsko je konstituční monarchie (království), hlavou státu je král. Rozkládá se v západní a nejsevernější části Skandinávského poloostrova. Asi dvě třetiny území pokrývá Skandinávské pohoří s velkým počtem ledovců. Součástí Norska jsou i např. ostrovy Špicberky, jeho rozloha je zhruba 4,5krát větší než rozloha ČR a žije zde asi 5 mil. obyvatel. Norsku se někdy říká „země fjordů“, jeho pobřeží je 2650 km dlouhé. Jestliže se však vezme v úvahu délka břehů všech fjordů, dostaneme se k obdivuhodnému číslu 30 tisíc km. V norské části Severního moře jsou zásoby ropy a zemního plynu. Důležitý je také loďařský, dřevozpracující a potravinářský průmysl. Zemědělství se zaměřuje na produkci mléka a másla. Vedle chovu skotu a ovcí najdeme v Norsku i sobí farmy. Značný význam má rybolov. Ceny zboží a služeb jsou v přepočtu až 3krát vyšší než v ČR, drahé jsou zejména potraviny, pohonné hmoty nebo ubytování. V Norsku jezdí auta nejrůznějších značek, časté je „sousední“ Volvo, ovšem oblíbené jsou i naše škodovky, které mají pověst spolehlivých a levných vozů.

V sobotu 15. 6. jsme se vydali do hlavního města a nejvýznamnějšího norského přístavu – Osla. Více než půlmilionová metropole patří svou rozlohou mezi největší evropská města. Nachází se na konci stokilometrového Oslofjordu v jižní části Norska. V málo zalidněné zemi si obyvatelé mohou dovolit luxus volné, neohraničené přírody přímo ve městě, kde najdete lesy, a rozsáhlé čtvrti rodinných domků mají proto parkový charakter. Obraz hlavního města dotvářejí četné ostrovy a ostrůvky i pláže, jež jsou využívány především pro vodní sporty. První dominantou metropole, kterou jsme zhlédli, byla radnice. Její budova, postavená z červenohnědých cihel, má 2 věže, vysoké 66 a 63 metry, ve vyšší věži je orloj. Interiéry budovy zdobí sochy a obrazy předních norských umělců. V bezprostřední blízkosti před radnicí je přístav, kde přistávají nejen zaoceánské lodě, ale můžete tu spatřit i lodě norské pobřežní plavby a výletní plavidla. Od radnice jsme vyrazili kolem Národního divadla, univerzity a neobvyklé městské fontány směrem k parku královského zámku. Cestou jsme se ještě zastavili v turistickém centru pro informační materiály a brožurky. Královský palác stojí na vyvýšeném místě parku, byl postaven v pol. 19. stol. v neoklasickém slohu a zaujme svou strohou, účelnou krásou. Budovu charakterizuje i zajímavě vyparáděná stráž ve starých uniformách před jejím vchodem. Všechny zmíněné významné stavby jsou v městském centru blízko sebe a pocházejí z 19. stol. Milovníci pozdní gotiky nebo baroka si tedy v Oslu na své moc nepřijdou. Z parku královského paláce jsme se vydali zpět do přístavu a vypluli lodičkou na poloostrov Bygdöy, který je známý řadou muzeí. Nejprve jsme si prohlédli muzeum, na které byla proměněna slavná loď Fram, na níž se svého času plavili norští polární badatelé Nansen a Amundsen, kteří z Osla vyráželi na své výzkumné výpravy. Na tradici jejich objevitelských cest později navázal Heyerdahl, který proslul svými oceánskými plavbami, jimiž chtěl prokázat možnosti námořních kontaktů mezi dávnými civilizacemi. O výsledcích jeho expedic jsme se dozvěděli v Muzeu Kon-Tiki. Z přístavu pro nás na poloostrov Bygdöy přijel po silnici autobus a pokračovali jsme na návštěvu nejznámějšího norského parku – Frognerova parku, který je v podstatě jedinečným dědictvím po „národním sochaři“ Vigelandovi. Jeho sochy pocházejí z 1. pol. 20. stol. a zobrazují většinou odhalené lidské postavy, ze kterých vyzařuje láska a smysl pro rodinu. Některé jsou dost odvážné a velmi smyslné. Poslední naší zastávkou bylo významné sportovní středisko Holmenkollen v severní části metropole, proslavené skokanským areálem pro pořádání světových turnajů ve skocích na lyžích. Jde o jednu z nejpopulárnějších turistických atrakcí, která zahrnuje také muzeum ukazující 4000 let historie lyžování. Výtahem jsme vyjeli až na vrchol můstku, a zhlédli pak nejen skokanskou dráhu z pohledu lyžaře, ale z velké horní plošiny také celé hlavní město a okolí. Počasí nám přálo, a tak jsme se mohli kochat úchvatnými výhledy široko daleko a kolem dokola. Z dalších osobností, které v Oslu žily, tvořily a působily, je třeba uvést matematika Abela, jenž se zabýval algebrou, teorií algebraických rovnic a eliptických funkcí. Při procházce norskou metropolí si musíme rovněž připomenout 2 významné umělce, jejichž dílo se stalo součástí zlatého fondu světového písemnictví – prozaika a básníka Bjornsona, nositele Nobelovy ceny, a dramatika Ibsena. K večeru jsme přijeli do kempu poblíž městečka Äl.

V neděli 16. 6. nás čekal přejezd nádherné náhorní plošiny Hardangervidda, prohlédli jsme si světoznámý vodopád Vöringsfoss (180 m), a pak jsme pokračovali kolem skal Eidfjordu a Sörfjordu k vesničce Kinsarvik. Před výstupem z autobusu jsme obdrželi mapu a pokyny k samostatné úchvatné 10kilometrové túře „Údolím čtyř vodopádů“. Vyrazili jsme po úzké asfaltové cestě, z níž jsme potom odbočili na strmě stoupající kamenitou stezku s překrásnými výhledy na jednotlivé vodopády. Jejich krása opravdu stála za to a byla pro nás dostatečnou odměnou za poněkud náročnější výstup. Zpět k autobusu jsme sestupovali již opět po asfaltové cestě. Přeplavili jsme se trajektem do Bruraviku a po náročném dni zamířili do Tvinde kempu. Přímo z chatiček jsme pohlíželi na nádherný vodopád Tvindefossen (90 m). Vskutku romantický kemp, kde jsem vyzkoušel i trampolínu, a s prof. Mrvíkem jsme se zhoupli na houpačce.

V pondělí 17. 6. jsme se vydali do známého přístavu a 2. největšího norského města s více než 200 tisíci obyvatel – Bergenu. Leží na západním pobřeží jižní části země a patří dnes mezi nejnavštěvovanější norská města, i když se o něm traduje, že je i městem nejdeštivějším. Nám však počasí velmi přálo a žádná přeháňka nás nezastihla. K popularitě Bergenu nesporně přispívá i jeho poloha – z jedné strany je obklopen vysokými horami a z druhé strany mořem posetým značným množstvím ostrůvků. Prohlédli jsme si dřevěné obchodnické domy kolem starého přístavu, které jsou památkou na slavnou minulost, kdy byl Bergen po celý středověk považován za nejdůležitější obchodní centrum západní Skandinávie. K historickým pamětihodnostem města se vedle zachovalé dřevěné architektury řadí pevnost při ústí starého přístavu, z níž nejzajímavější je Rosenkrantzova věž z pol. 16. stol. Na individuální prohlídku Bergenu všichni dostali 2 hodiny volného času. Vyhledávanou turistickou atrakcí je proslulý rybí trh – přehlídka všech možných mořských živočichů, různě kulinárně upravovaných. Městskou dopravu obstarávají autobusy; v přístavu můžeme spatřit nejen výletní lodě, ale zejména plavidla rybářská a obchodní. Po 2 hodinách jsme se sešli u kolejové lanovky a společně vyjeli na vyhlídku Floyen, odkud se nám naskytl překrásný panoramatický pohled na město a okolí. Samostatně jsme pak sešli značenou lesní stezkou, silnicí a romantickými uličkami zase dolů, až na parkoviště k autobusu, a zamířili zpět do Tvinde kempu.

V úterý 18. 6. jsme nejprve přejeli náhorní plošinu s nádhernou vyhlídkou na Aurlandsfjord, pokračovali jsme trajektem přes Sognefjord, a potom už nás čekal (po „čtyřech vodopádech“ v neděli) další z vrcholů našeho zájezdu – zajímavá túra po dvoukilometrové stezce z velkých kamenů k ledovci Nigaardsbreen, kam je možné se rovněž dopravit lodičkou. Byl to úžasný zážitek, vidět zblízka mohutný ledovec, který v teplém počasí velmi pomaloučku odtával, a sáhnout si na něj. Dále následovala cesta kolem Lusterfjordu a přejezd nejvyššího skandinávského pohoří Jotunheimen s krásnými vyhlídkami, a konečně příjezd ze západního směru do kempu v městečku Lom. Jednalo se o naše nejsevernější ubytování, kde jsme opět strávili 2 noclehy.

Ve středu 19. 6. jsme zamířili k vrcholu Dalsnibba, který se tyčí nad jedním z nejkrásnějších mořských zálivů celého Norska – Geirangerským fjordem. Zastavili jsme u vyhlídky do údolí a kochali se neopakovatelným pohledem na přírodní scenérii doplněnou hned 3 velkými plujícími loděmi. Poté jsme pomalu sjeli až dolů. Zdejší silnice nejsou vhodné pro nezkušené řidiče, s prudkým klesáním nebo stoupáním v zatáčkách, navíc na mnoha místech je vozovka široká jen pro jedno auto. Proto jsou tady „výhybky“, kde protijedoucí vozidlo musí čekat. Geirangerský fjord se nachází jihovýchodně od města Alesund. Viděli jsme, že když svítí slunce a obloha se sytě modře rozzáří, hladina vody ve fjordu získává azurovou barvu. Skály jsou zde většinou pokryté mechem, všude kolem dokola roste bohatá zeleň. Často se prý ale obloha zatáhne, a přicházejí vydatné deště; hladina vody dostává barvu ocelové šedi. Největším přírodním úkazem této oblasti je 7 vodopádů s přiléhavým názvem „Sedm sester“, které souběžně ústí do fjordů z kolmé skalní stěny. Voda z okolí ředí mořskou vodu natolik, že ve fjordu není voda slaná. Lodě sem mohou připlouvat jen v létě, v zimě fjord (jako mnoho jiných) zamrzá. Než dorazí k letovisku Geiranger z volného moře, projíždějí komplikovanou spletí fjordů v délce několika desítek kilometrů. Protože u břehu je moře mělké, zůstávají lodě zakotveny uprostřed fjordu. Pasažéři jsou dopraveni na pevninu menšími motorovými bárkami. My jsme však do vesničky dorazili po silnici a dostali 1,5 hod. času na individuální prohlídku. Geiranger má jen asi 200 obyvatel, kteří se ponejvíce živí turistickým ruchem. Proto většina domů jsou hotely, penziony nebo služby poskytující zařízení. V okolí je k vidění řada zemědělských farem specializovaných na produkci masa, mléka a vlny, na strmých stráních se pasou stáda krav a ovcí. Pokračovali jsme trajektem do Linge, a pak už nás čekaly Trolí cesty až do nádherného údolí Romsdalen. Nejsevernější část našeho putování po Norsku jsme ukončili opět v kempu Lom.

Ve čtvrtek 20. 6. jsme přejížděli Jotunheimen tzv. východní cestou a zhlédli peřeje Ridderspranget. Velmi pěkná byla pěší túra po hřebenu Bessegen s překrásnými vyhlídkami na přilehlý fjord s jezery. Výstup nám trochu ztěžovalo chladnější počasí se studeným větrem. Každý mohl vylézt do takové výšky, na jakou mu stačily síly. Na vrcholcích skal ležela pokrývka sněhu, hladina vody dole měla při slunečním svitu azurovou barvu. Úchvatný pohled! Při naší cestě na jih jsme se ještě na chvíli zastavili v Oslu, abychom dali sbohem norské metropoli krátkou procházkou po šikmé střeše nové budovy Opery z r. 2008. Z hlavního města jsme se vydali k jižním hranicím země vstříc svému poslednímu ubytování, opět v kempu Hoysand.

V pátek 21. 6. jsme se rozloučili s Norskem přechodem přes starší most do Švédska, pokračovali jsme přes Göteborg tentokrát až do Malmö, odkud jsme po 16kilometrovém mostě přes Baltské moře dorazili do Dánska, kouzelné země, která se koupe ve slunci a moři. Je nejstarší monarchií světa a nejjižnějším skandinávským státem. Rozkládá se na Jutském poloostrově a asi 500 přilehlých ostrovech a ostrůvcích mezi Severním a Baltským mořem. Ač malé, bývalo do konce 30leté války evropskou mocností. Velmi záhy jsme se ocitli v téměř dvoumiliónové dánské metropoli – Kodani, a na poznávání jejích krás jsme měli celkem 9 hodin času. Typickým dopravním prostředkem v Kodani jsou jízdní kola, a cyklisté mají na silnici vyhrazený jízdní pruh. Na každém rohu najdeme stojany na kola, někde i celá parkoviště. Při prohlídce dánského hlavního města jsme prošli kolem známého zábavního parku Tivoli až k masivní budově radnice na Radničním náměstí. Před budovou nás upoutala monumentální socha biskupa Absolona, zakladatele města. Kodaň má ráz moderního velkoměsta, ale je především přístavem. Nevšedním zážitkem byla pro nás hodinová otevřená plavba po kanálech s anglicky mluvící průvodkyní. Z lodičky jsme zhlédli kromě jiných památek také impozantní barokní zámek Christiansborg, v němž sídlí parlament a ministerstvo zahraničí. Večer všichni dostali 2,5 hodiny času na individuální procházku dánskou metropolí. Poté jsme se společně vypravili k nejslavnější kodaňské pamětihodnosti – sošce Malé mořské víly, umístěné na balvanu, ohlazeném tisíciletými údery mořských vln, v místech, kde se kodaňský přístav otevírá do průlivu Öresundu. Při odchodu od Malé mořské víly nás zastihla krátká, intenzivní přeháňka se silným větrem, pomohly nám deštníky a blízký podchod. Když se počasí uklidnilo, vyrazili jsme ke královskému sídlu – paláci Amalienborgu, a odtud jsme pokračovali již po setmění směrem k autobusu. Noční život v Kodani je opravdu bujarý, restaurace a bary jsou plné popíjejících bavících se lidí. V půl dvanácté večer jsme vyjeli z dánské metropole a dle navigace našich řidičů nám do Rakovníka zbývalo „pouhých“ 930 km.

V sobotu 22. 6. před 2. hodinou ranní jsme dorazili na jih Dánska do Rodbyhavnu a přepravili se trajektem plujícím 45 minut do německého Puttgardenu. Noční cesta poblíž Lübecku směrem na Berlín a Drážďany rychle utekla, a již před polednem jsme přijeli do Rakovníka.

Domnívám se, že jsme absolvovali mimořádně pěkný a povedený zahraniční zájezd na sever Evropy. Viděli jsme hluboké fjordy, vysoké a mohutné vodopády, průzračné vodní toky, vrcholky hor pokryté lišejníky, sněhem a ledem. Přejeli jsme mnoho dlouhých mostů, využili několika trajektů a projeli bezpočtem tunelů, ten nejdelší byl 12,4kilometrový; vůbec nejdelší tunel v Norsku měří přes 22 km. Fascinující byla pro nás v tunelu vybudovaná klasická křižovatka s kruhovým objezdem. Navštívili jsme také unikátní vodní elektrárnu přímo ve skále s odborným výkladem v angličtině a zhlédli film o norské energetice v angličtině a němčině. Chtěl bych poděkovat RNDr. Radvanové za organizační zajištění celého zájezdu, a hlavně našim studentům, protože po celou dobu zájezdu byli vzorní, ukáznění a spolehliví. A proto se nám také všechno povedlo.

 

Na závěr písnička, kterou lze zpívat na známý nápěv:

 

 

Prší, prší, jen se leje, kam dětičky pojedeme?

Pojedeme do Norska, do Švédska i do Dánska.

 

Do Norska jsme všichni jeli, spoustu jídla s sebou měli,

trvanlivé salámy, uzené i eidamy.

 

V chatičkách jsme nocovali, v pěkných kempech pobývali,

s kuchyňkou a záchody neměli jsme neshody.

 

A doktorka Radvanová pečlivě nás provázela,

snažila se, co mohla, únava nás přemohla.

 

Všechny věci vysvětlila, o své dojmy podělila,

každý byl hned v obraze, nikdo neměl nesnáze.

 

Za tu práci děkujeme a současně si přejeme

exkurzi zas podobnou, úsměvy nám nezblednou.

 

 

Text článku, slova písně, foto: Kamil Březina

 

Fotogalerie

2013 - Skandinávie