Miroslav Šiška: Inspiraci beru všude kolem sebe

Klíčová, naprosto jedinečná otázka tvé eseje zněla: Zradil Max Brod Franze Kafku? Můžeš čtenářům vysvětlit, oč se vlastně jedná a proč sis vybral právě toto téma?
Soustředil jsem se na Brodovo morální dilema. Max Brod patřil ke Kafkovým nejbližším osobám. Byl mu oporou, povzbuzoval ho v jeho tvorbě, pomáhal publikovat jeho texty, mírnit jeho duševní krize. Než Kafka zemřel, ustanovil ve své závěti, že dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda, který se ale přesto rozhodl pozůstalost vydat. A právě ten vnitřní Brodův svár, zda vyplnit poslední vůli přítele nebo zachránit jeho skvostné dílo pro literární svět, to je to, co mě zaujalo.

Jak se ty sám díváš na Kafku?
Kafka mě přivedl ke psaní, mám jeho knihy hrozně rád, obdivuji to, jak si dokázal hrát s jazykem, jeho hlubokomyslné texty.

Kdy ses s Kafkou setkal poprvé?
Před třemi lety, kdy jsem přečetl Proces. Rád čtu klasiky, chtěl bych mít o jejich dílech přehled a vědět o každém alespoň něco.
Hodně jsem kolem sebe slyšel, že se Kafka nedá číst, že je to hodně náročné. Většina se prý nedostane přes prvních padesát stran. Prostě je to přestane bavit. Mě ale Kafka moc bavil.
A tak jsem se začal zajímat také o jeho život. Jak vyrůstal, jak žil. Četl jsem deník, který vznikl v posledních letech jeho života.

Jaký je tvůj pohled na dilema, které Brod řešil? Myslíš, že se Brod rozhodl správně?
Váha díla nakonec převážila slib a Brod si byl naprosto jistý, že Kafkovo dílo má ohromnou cenu. Nakonec byl logickými argumenty přesvědčen o jeho významu a dal přednost racionálnímu pohledu na věc nad emocionálním. Těžko říci, jak se v tu chvíli cítil, ale udělal dobře. Ale přesto to stále do určité míry vnímám jako provinění vůči jejich přátelství. Jako mírnou zradu.

Souhlasíš, že to bylo právě toto dilema, které zaujalo porotu?
Asi ano, i pan profesor Mrvík říkal, že ten nápad na dilema byla možná klíčová záležitost toho, že je nakonec moje esej zaujala. Také jsem si to myslel, a proto jsem se na ně zaměřil. Chtěl jsem nový pohled, a ne aby to byl jen stručný popis jejich přátelství a výčet událostí.

Měl jsi možnost hovořit s porotou o tom, proč rozhodla, jak rozhodla?
Ano. Většina se shodovala, že je zaujal nápad, také příběhový začátek a konec, kde popisuji, jak Brod umírá, leží v posteli v Tel Avivu a přichází k němu již mrtvý Kafka a odpouští mu. Celkově se jim prý také líbila jazyková stránka mé eseje, která mně osobně ale nepřišla zase až tak úžasná, ale jim asi ano.
Jak dlouho jsi na eseji po vyhlášení témat pracoval?
Dva, tři týdny.

Bylo to náročné?
Ano. Vždy dojdu k místu, kde se zaseknu, kde je těžší pokračovat dále, ale tlačil mě termín, tak jsem se zkrátka musel znovu a znovu nad vším zamýšlet.

Konzultoval jsi vše s profesorem Mrvíkem?
On mi moc pomohl. Vysvětlil mi, jak se vlastně píše esej, pomohl s pravopisem. A velice mi pomohl jeho fundovaný názor na téma, které jsem si vybral. On má Kafku také moc rád.

Jak vítězství přijalo tvé okolí?
Máma byla hrozně pyšná. Kamarádi gratulovali, pan profesor měl radost. Bylo to moc příjemné.
Já osobně jsem rád, že jsem získal nějaké kontakty na literární svět. Psaní mě moc baví, ale je moc těžké prorazit jen tak z ničeho. Je jednodušší, když za sebou člověk něco má, a tak chci v soutěžích pokračovat i během letošního školního roku.

Co jsi vyhrál?
Určitou peněžní částku. A knihy. Především Kafkovy dopisy rodině, které mně osobně přijde trochu drzé číst. Je to takový přílišný zásah do soukromí. Přijde mi to jako něco, co by se prostě nemělo dělat. Doteď jsem je ještě neotevřel. Pořád váhám. Také průvodce po Praze po místech, kde se Kafka vyskytoval, která měl rád. Většinu knih zaštiťuje pořadatel soutěže, Společnost Franze Kafky, která má i vlastní nakladatelství. Je to skvělá výhra.

Píšeš, jak se říká, také něco do šuplíku?
Hodně. Povídky, novely a snažím se i o gotický román. I v tomto je mi konzultantem pan profesor. Pracuji třeba na delší povídce ze současnosti na téma alkoholismu.

Jakým způsobem pracuješ a kde hledáš inspiraci?
Podle nálady skáču z tématu na téma. Jak jsem říkal, mám rozděláno více prací a prostě si sednu k tomu, co mě nějakým způsobem zrovna osloví.
Inspiraci beru všude kolem sebe. Vkládám do své práce zkušenosti ze svého života a ze situací, které mi někdo vyprávěl, které jsme zaslechl, nebo sám zažil.
Kam bys chtěl jít po maturitě, která tě čeká už na jaře příštího roku?
Chtěl bych studovat farmacii v Brně nebo filozofii v Praze, ale ještě nejsem zcela rozhodnutý. Váhám.

Co ještě čteš?
Všechno možné. Ruskou klasiku jako je Tolstoj, Dostojevský. Ale i něco modernějšího. Mám třeba rád Jana Balabána což sice není zcela známý český autor, ale podle mě je to autor velkého významu. Čtu rád a hodně. Vše, co se mi dostane pod ruku.

Máš čas i na jiné koníčky, nežli je psaní?
Mám rád hudbu, filmy a také chodím venčit naše tři psy. Máme labradory křížené ridgebackem. Jsou moc hezcí, ale velcí.

Poznámka redakce: Rakovnický deník Mirkovi také blahopřeje. Jeho vítěznou esej najdete ve dvou pokračováních v některém z příštích vydání Rakovnického deníku a na našem webu.

Otázky pro vyučujícího profesora Antonína Mrvíka

Jaká je, dle vašeho pohledu, tvorba Miroslava Šišky?
Velice pestrá. Má skvělé nápady. Geniální třeba bylo se zamyslet nad tím, zda Kafkova díla vydat či nevydat. Díky tomu zvítězil v soutěži. Nápad, to je klíč ke všemu. Vidět něco, co ostatní nevidí. Četl jsme několik jeho prací. Myslím, že má ohromný talent. Ještě to chce trochu zapracovat nad formou a češtinou. Klíčové ale je, že on umí vyprávět.

Co se vám od něho v poslední době nejvíce líbilo?
Taková maličkost, ale nádherná, je povídka Cigareta. Ta je doslova a do písmene kouzelně hrabalovská. Kdyby spisovatel Bohumil Hrabal žil a přečetl si ji, tak by měl dalšího pábitele. Ten Mirkův obraz ukrajinských kopáčů je nádherně náladový a kouzelný. Umět na malém prostoru něco sdělit, to je strašně těžké a on k tomu umění směřuje. Tam, kde zvolí krátkou formu, tam má ohromný talent.

Jak se vy a škola díváte na Mirkův úspěch?
Považuji to za neuvěřitelný úspěch. Tahle soutěž je pro chytré lidi. Dá se uspět v soutěži i s prací nepříliš chytrou, když není velká konkurence. Kdežto tato soutěž je absolutně renomovaná. Jeho práce se mi moc líbila, ale moc nadějí jsem jí nedával. Měli jsem tu už v minulosti velice nadané studenty, kteří ji také bez úspěchu zkoušeli a najednou Mirek přišel s tím, že vyhrál! Pro naši školu jeho úspěch znamená , že tady snad nezakrněl (smích).

Už jste přemýšleli, kam letos vyslat jeho práce?
Hovořil jsem s ním o tom. Má široký repertoár, takže bude spíše záležet, jaká bude letos nabídka soutěží. Jen tu máme malinké omezení. Mirka netáhne poezie. Většina soutěží je básnická. Je na něm, aby vybral z toho, co doma má, a on toho má hodně. V řadě soutěží má, myslím, šanci se prosadit. Kdo umí, umí.

Kdo je Max Brod: Max Brod studoval práva na německé části Karlovy univerzity. Velmi záhy se začal zajímat o literaturu a jeho první literární práce se objevily již v první dekádě 20. století. Poté pokračoval v psaní prózy i literárních studií až do konce svého života, byl také hudebním skladatelem. Nese zásluhy na šíření české kultury (zejména díla Leoše Janáčka a Jaroslava Haška) v zahraničí. Brod a Kafka se spřátelili už jako studenti Karlovy univerzity, a scházeli se často, téměř denně. Max Brod pak patřil k nejbližším osobám Kafkova života. Byl mu oporou, povzbuzoval jej v literární tvorbě a pomáhal mu publikovat jeho texty. Kafka a Brod zůstali blízkými přáteli až do Kafkovy smrti v roce 1924. Než Kafka zemřel, ustavil ve své závěti, že jeho dosud nepublikovaná díla mají být zničena. Vykonavatelem poslední vůle určil Broda. Ten se však rozhodl Kafkovu pozůstalost vydat. Od roku 1925 začal Brod publikovat Kafkova díla z pozůstalosti, mj. romány Amerika, Das Schloss (česky Zámek) či Der Process (česky Proces). V následujících třech desetiletích vydal šest svazků Kafkovy tvorby a jeho biografii.
V roce 1939 emigrovali s manželkou Elsou do tehdejší Palestiny, kde v Tel Avivu pracoval jako divadelní dramaturg a kritik. V Tel Avivu – v té době již ve státu Izrael – v roce 1968 zemřel.⋌Zdroj: wilkipedie.

Povídka Miroslava Šišky. Cigareta

Slunce na ně vrhalo dlouhé teplé paprsky, jim to však vůbec nevadilo. Všichni stáli opření o lopaty a kouřili. To jediné je teď zajímalo. Měli dohromady jen pár cigaret. Ale každý se podělil; dostalo se na všechny. Co víc, kouřili po té celodenní práci tak krásně, zatímco jim teplý pot stékal po opálených rukou přes svaly k té malé bílé trubičce s rozžhaveným kroužkem na konci, až se mi nad nimi tajil dech. Skoro jsem se styděl, že nekouřím.Marek, ten vysoký blonďák, který přijel až z Kyjeva, kdysi den co den počítal, kolik toho v práci vyčadí. Ale dneska ne. Dneska si chce jen vychutnávat volnost chvíle s cigaretou. S bohyní klidu a míru.

Prázdné krabičky vedle nich za pár měsíců vytvořily malou věž. Nikdo se neodvažoval ji odklidit, tak ji jen pravidelně přerovnávali tak, aby se tyčila stále víc. Nazývají ji mohyla.
„Sejdeme se na jedno u mohyly."
A každý z brigády tam jednou svou pečlivě dokouřenou krabičku odloží a do smrti bude vědět, že je jedním z mnoha jiných. Že někam patří. Řád zlatého kuřáka. V tom je krása těch kouřových obětí za oběti kouření: spojují vás s ostatními.

Připomínáme, že ocenění za vítězství převzal Miroslav za asistence kamer ČT ve Valdštejnském paláci v Praze. Reportáž můžete zhlédnout a vítěznou esej si přečíst na tomto odkazu: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/278233-nejlepsi-esej-se-pta-zradil-brod-kafku/

Článek napsala pro Rakovnický deník redaktorka Jana Elznicová. Zveřejňujeme jej na našem webu se svolením autorky. http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/miroslav-siska-zvitezil-v-prestizni-literarni-soutezi-20140916.html