Neviditelná výstava
15. 12. 2014 | Ester Pátková (O5)
Dne 11. 12. 2014 se třída O5 zúčastnila exkurze do Prahy, jež zahrnovala prohlídku Staroměstského náměstí a Neviditelnou výstavu, která byla hlavním bodem programu dne. Odjezd byl v 8:00 od sokolovny a jako doprovod s námi jeli paní profesorka Holubová a pan profesor Hůla. Do Prahy jsme přijeli asi ve čtvrt na deset a na Staroměstském náměstí jsme dostali půlhodinový rozchod.
Poté, co jsme se v deset hodin opět v plném počtu sešli na domluveném místě, jsme vyrazili směrem k Vodičkově ulici. Výstava se konala na Novoměstské radnici na Karlově náměstí. Nejprve nás uvedli do místnosti, kde se nacházely různé předměty a zařízení, které nevidomí lidé běžně používají. Dále jsme si mohli přečíst něco málo o Braillově písmu a také o umělcích, kteří se i přes takový handicap dokázali proslavit po celém světě. Potom jsme byli rozděleni do skupinek (zhruba po šesti lidech), z nichž každá dostala slepého průvodce. Rozestupy mezi jednotlivými skupinami byly asi patnáctiminutové.
Před vstupem do ,,světa nevidomých" jsme dostali instrukce, co s sebou nemáme brát a jakým způsobem se máme shýbat v případě, že nám něco upadne na zem. Následně se otevřely dveře a my jsme vešli do absolutní tmy, kterou nás prováděl sympatický průvodce Patrik s velice příjemným a klidným hlasem. Na trase byly různé předměty (např. sochy), které jsme měli hmatem poznat. Dále jsme si vyzkoušeli projít rušnou ulicí nebo překonat most přes potok. Je až neuvěřitelné, s jakou jistotou se tam náš průvodce Patrik pohyboval a jak přesně věděl, kde kdo stojí. V jednu chvíli byl za námi, najednou jsme ho slyšeli vepředu - zkrátka jsme ani nezaregistrovali, že kolem nás prošel.
Na konci nás čekala zastávka v baru, kde Patrik odpověděl na všechny dotazy. Pak nám nabídl nápoj, zaplatit za něj ale nebylo úplně snadné. Čas se chýlil ke konci, nás však čekala ještě kratší kulturní vložka v podobě zpěvu za doprovodu kytary, po níž nám bohužel nezbývalo než se s průvodcem rozloučit. Když dorazily zbylé skupiny, šli jsme na autobus, kterým jsme se vrátili zpět do Rakovníka. Výstava byla velice zajímavá a věřím, že alespoň někoho přinutila změnit pohled na lidi bez zraku, pro které slepotou svět rozhodně neskončil.
Ester Pátková (O5)
FOTOGALERIE
Neviditelná výstava