Třídy O8 a C4B v Mladé Boleslavi a Neratovicích

Ve středu 14. listopadu tohoto roku se třídy O8 a C4B pod vedením pana inženýra Kamila Březiny a za doprovodu paní profesorky Martiny Voříškové vypravily na exkurzi do automobilového podniku značky Škoda v Mladé Boleslavi. Tento zájezd nám laskavě umožnila Vysoká škola chemicko-technologická v Praze s průvodcem doktorem Zdeňkem Hrdličkou, vše tedy zcela zdarma. Cesta do Mladé Boleslavi mohla několika studentům možná připadat zdlouhavá, někteří ji prospali, avšak jak ospalost, tak znuděnost zmizela, když jsme vstoupili do budovy muzea značky Škoda. Už jen vybavení, které nám bylo poskytnuto na začátku prohlídky (digitální přijímač, sluchátko), působilo zajímavě. Následovala prohlídka muzea, kde jsme byli nejen poučeni o náročné práci restauratérů starých automobilů, ale zároveň i o historii značky Škoda a jí předcházející značce Laurin a Klement. Muzeum bylo doslova nabito exponáty vozidel, a to nejen vozidly osobními a všeobecně známými, ale i prototypy a speciály své doby.

Po absolvování prohlídky muzea nám k našemu překvapení zůstal přijímač i sluchátko, jen přibyly ještě bezpečnostní brýle a reflexní vesta. Chystali jsme se totiž navštívit část podniku, kde se kompletují jednotlivé díly automobilů, a opatrnost tedy byla namístě. Po vstupu do konstrukční haly nás přimrazil k zemi dech beroucí výhled na plně automatizovaný hangár závodu. Budoucí vozidla se jen pravidelně pohybovala kupředu po pásech, aby v každém montážním úseku robotická ramena japonské výroby přivařila, či přilepila další část vozu. Provoz v hale byl vskutku impresivní a velmi rušný, takže jsme se několika elegantními pohyby vyhnuli pojízdným vozíkům s díly a stále ještě v mírném ohromení halu opustili. Snad největším překvapením v této hale bylo, že aby stroje začali vyrábět jiný model značky Škoda, stačilo jen několik desítek sekund na výměnu forem a provoz mohl pokračovat.

Autobusem jsme se dopravili do další části závodu, tentokrát šlo o lisovnu, která byla neméně zajímavá. Gigantické lisy německé výroby zde z plechové role odřezávaly a tvarovaly díly pro budoucí vozidla, a to ať už typu Rapid, Octavia a jiných. Tisíce dílů jsou pak skladovány v zásobnících různých barev, které umožňují okamžitě rozeznat, o které díly se jedná. Nám se u mnoha dílů automobilu nepodařilo rozluštit, k čemu budou sloužit a na jakém místě interiéru či exteriéru by mohly být umístěny.

Následovala poslední část prohlídky závodu, prohlídka hangáru, kde se vyrábějí motory, převodovky a další mechanické součásti automobilů. V hale nejen že byly motory vyráběny, ale také okamžitě podrobovány důležitým zkouškám zátěže a dalším. Složité mechanismy zřejmě nejednomu z nás zamotaly hlavu. A opět, celá hala byla plně modernizována, ale lidská ruka zde má samozřejmě také velký díl práce, především na testovacích a řídicích pracích.

Po prohlídce třetího hangáru jsme autobusem opustili prostory mladoboleslavské Škodovky a vydali jsme se zpět před budovu muzea značky Škoda. Tam jsme navrátili vestu, brýle a digitální přijímač (sluchátko nám bylo ponecháno jako dar), a následovala další příjemná etapa exkurze, o níž se též zasloužila VŠCHT, oběd zdarma dle vlastního výběru z několika druhů menu včetně nápojů až do limitu 300 Kč na osobu. Téměř jednohlasně zvolená polévka s játrovými knedlíčky, kuřecí maso na kari s rýží a jablečný štrúdl s marmeládou nás uspokojivě nasytily v budově přilehlé restaurace.

V příjemném rozpoložení jsme se vydali na poslední etapu naší středeční exkurze, tedy zhlédnout vodíkem poháněný autobus, tzv. TriHyBus, a vodíkovou čerpací stanici v Neratovicích. Unikátní TriHyBus (z angl. Triple Hydrogen Hybrid Bus) byl vyvinut českými odborníky v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži u Prahy. Výsledkem práce vědců a techniků je celosvětově výjimečné vozidlo s trojitě hybridním pohonným systémem. Autobus nespaluje vodík místo nafty, ale jeho energii mění v membránovém palivovém článku o výkonu 48 kW přímo na elektrický proud. Proto trakci vozidla zajišťují, podobně jako u trolejbusu, elektromotory o výkonu 120 kW. Při akceleraci a jízdě do kopce pomáhají palivovému článku akumulátory a ultrakapacitory, které umožňují využití energie při brždění (rekuperace). TriHyBus byl vyroben v plzeňské Škodě Electric, má dojezd 300 km a max. rychlost 65 km/h, je tedy vhodný pro městskou dopravu. Získal prestižní ocenění – Zlatou medaili na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně r. 2010.

Byla nám představena vodíková technologie pohonu automobilů, která se vyznačuje absolutní energetickou soběstačností, schopností úspory energie pomocí dalších agregátů pohonu, a především nulovými emisemi. Bylo nám podrobně vysvětleno, jak se vodík získává, uchovává a využívá. Škoda jen, že v době prohlídky byl autobus kvůli poškozenému kompresoru nepojízdný, ale i tak to byla nádherná tečka za celou exkurzí, a jsem přesvědčen, že každý byl při cestě domů plný dojmů. Nikdo ani nehlesl nad tím, že se exkurze o trochu protáhla oproti původnímu plánu, jelikož to byla exkurze opravdu přínosná a vydařená.

Martin Holeček, O8, Foto Kamil Březina