Tercie vyrazila na paintball: Dobrodružství, na které nezapomeneme!

Je pátek 22. 5. 2015 a my čekáme na posledních pár opozdilců, kteří se prostě zdrželi. Už jsme skoro všichni, až na jednoho. Ale nakonec nečekáme a nastupujeme do vlaku. Pozorujeme, kdepak se asi David vyloupne. Ale helemese, David vystupuje z vlaku, kterým přijel. Nakonec jsme ani nemuseli klepat na okna, protože nás s pomocí průvodčí našel. (Komentář Davida Jedličky: „Ptal jsem se průvodčí, jestli tenhle vlak jede do Prahy a pak jsem viděl mávající Mai.“, komentář Mai Tranové: „Jsem to já tady!!! Doufám, že mě ten blbec vidí.“)

Tak jsme tedy vyrazili v počtu devatenácti žáků vstříc dobrodružství. Vyjeli jsme z rakovnického nádraží směr Hostivice. Krajina podél cesty byla hezká. Především ta zvířata… (Komentář Honzy Čermáka: „Já viděl bažanta.“, komentář Borise Dohnala: „Srny, zajíce, bažantů - těch bylo!“)

Už jsme přijeli do Hostivic, vystoupili z vlaku, ale přece jenom je tu malý háček. Ví někdo, kde to je? Ale štěstí se na nás usmálo. David měl GPS, takže ji stačilo jen poslouchat. Šli jsme centrem, kolem rybníka, lesem, ale nakonec jsme došli k... zastávce autobusu! (Komentář Evy Kšírové: „Tady jsme se domluvili, že rozdělíme týmy podle skupin, které postupně odjížděly. Na zastávce čekali totiž ti nejlepší borci!!!“)

Ale přece jenom pro nás zajel jeden pán z personálu. Už jsme byli všichni připraveni, ozbrojeni, vybaveni… Teď už jenom pravidla hry, jak zacházet se zbraní a šlo se na to. (Komentář Áďi Lexové: „To si děláte srandu, na nás holky je ta zbraň fakt těžká!“, komentář Vali Koutné: „V masce se vůbec nedá dýchat a přitom ji musíme při hře pořád mít nasazenou!“, komentář Matyáše Maňura: „Kombinézy dobrý!“, komentář Borise Dohnala: „Příště si beru svoje hadry!“)

První a druhou hru jsme hráli v poměrně malém areálu (z mého pohledu). Všechno se obešlo bez větších chyb. Až na to, že jsem málem sestřelil pana profesora Duxe, který to okomentoval následovně: „Příště střílej nade mě, ty ****!“ Takže obě dvě hry docela ušly.

Další byla hra s názvem „Prasečák“, kdy jeden tým brání vlajku a druhý tým se ji snaží v co nejkratším čase vztyčit. Opět náš tým prohrál. Nejenom, že nás všechny postříleli, ale zvedli vlajku v rychlejším čase, než my. (Komentář Tomáše Vondříčka: „Nic těžkýho na tom nebylo! Nýmandi, saláti, žluťásci!“, komentář Jonáše Dolečka: „Jemu se to říká, když tam všechny postřílíme a on si přiběhne a zvedne ji!“)

Teď byla přestávka. Takže rychle napít, dokoupit náboje a jde se na to! Jako by už pátá hra spočívala v tom, že oba dva týmy měly svoji vlajku a který tým ji zvedne dřív, vyhrál. Ani jeden tým vlajku nezvedl, ale to vůbec nevadilo. Šlo hlavně o zážitek a o to si to zkusit.

S nadšenými obličeji, že to bylo super, ale i se smutnými obličeji, že to skončilo tak rychle, jedeme do Rakovníka. Až na nějakého pána (komentář Jonáše Dolečka: „Hele, ten má vlasy jako Bob Dylan!“, komentář Evy Kšírové: „Ale doufám, že Bob takhle nesmrděl!“), který nám říkal, že by zaboha nechtěl být učitelem a ještě všelijaké vulgarismy, se cesta jinak obešla bez problémů.

Doufáme, že si to zopakujeme a pro příště - žádné zabíjení spojeneckého týmu, paní profesorko Karolová! (Komentář paní profesorky Karolové: „Ano, přiznávám se, Martin Laštovička byl červený, tedy VELKÁ OMLUVA! Já už holt hůř vidím a neměla jsem brýle!“)

Dodatky:

1. Martin Benda: „Jet na paintball byl výborný nápad. Já jsem si to rozhodně užil a doufám, že ostatní také. Navíc s námi hrála paní učitelka, která si hrála na odstřelovače.“

2. Boris Dohnal: „Paintball byl nejlepší výlet. Konečně se hodily zkušenosti z her.“

3. Mai Tran: „Jedním slovem byl tento výlet epický. Jeli s námi nejlepší učitelé, tím chci říct paní učitelka Karolová a pan učitel Dux. Myslím si, že toto se stává třídní tradicí a budeme jezdit každý rok.“ (DOSTÁVÁ ZA 1!)

4. Eva Kšírová: „Líbilo se mi, jak se naše třída sblížila. Všichni jsme si povídali se všemi. Měli jsme společné dobrodružství, které nikdy nezapomeneme. Bylo škoda, že jsme tam nebyli všichni, ale to bychom se bavili se svými kamarády a ne s ostatními. Jsem moc ráda, že se připojili i učitelé.“ P.S.-„Zajímá mě, proč se naše třída na školních akcích chová mnohem lépe, než ve škole.“

5. Martin Laštovička: „Bylo to super. Nejlepší byl pocit, když jste sledovali vaši kuličku, jak se rozmázla o protihráče. Bylo tam spousta akce a napětí. Rád bych si to v příštích letech zopakoval.“

Adam Jiráň, O3