Nejprve pomaloval židle, pak vznikaly obrazy plné očí

24. 10. 2016 | Šárka Hoblíková

u68kma7ff6_____voko

Oko kam se podíváš je skutečně ve výstavní síni Muzea T. G. M. v Novém Strašecí. Dívají se na vás z válců, reliéfu nebo coby bedlivé oko učitele výtvarky. Právě tak je zachytil výtvarník Dalibor Blažek a představil je na výstavě Voko kam se podíváš. Autor o sobě říká, že je regionální výtvarník. Sám se pojmenoval místním mazalem.

Podle ředitelky muzea Magdy Elznicové Mikeskové je to ale škoda: „Myslím si, že výtvarník Dalibor Blažek má větší ambice. Dnešní svět výtvarníků je ale hodně o boji a prosazování se, ale on jde na to cestou pracovitosti, řadou hodin strávených v atelieru. Myslím, že je to na výstavě vidět."

 

Samotného autora překvapilo, kolik lidí se přišlo na vernisáž podívat. „Když jsem vystavoval v Berouně, nikdo tam nepřišel. Uvědomil jsem si, že jsem tam asi cizí a nikdo mě tam nezná. Ale všimněte si, že už se blížím ku Praze, dokonce jsem vystavoval už i v Unhošti," poznamenal s úsměvem Dalibor Blažek.

Mohlo by se zdát, že za každým obrazem a okem si autor představuje konkrétního člověka, ale není tomu tak. Každý jeho obraz je ale o něčem. Například Boule vniká do prostoru a vystupuje z něj. Ale lidé v ní mohou vidět člověka i nějakou příšeru. Naopak Válce člověka pohlcují, úplně vtahují do sebe.

„Možná, že to může být někomu nepříjemné. Naopak dům je zase až takové politické téma. Všechny oči jsou osvětlené odspodu. Ale to nahoře, které by mohlo nejvíce vidět, je zrovna slepé," vysvětloval Dalibor Blažek, který na myšlenku namalovat oči přišel náhodou. U zrodu stály židle. Před několika lety výtvarníci pomalovávali židle pro Městskou knihovnu v Rakovníku. Dalibor Blažek ji chtěl pomalovat nějakým dekorem.

„Vymyslel jsem si oči. Dával jsem je do různých ploch. Pak mě najednou napadlo dávat je do dalších struktur. Když jsem chtěl udělat tuto výstavu, musel jsem najít ještě jiné významy," popisoval Blažek.

  

Na výstavě jsou obrazy, které vznikaly během posledních dvou let. Podle Blažka nejde při jejich vzniku ani tak o jejich vymýšlení, ale o to, najít si na ně čas, protože udělat velká plátna chvíli trvá.

„Některé mám rozkreslené třeba půl roku a pak, když mám více času, si k němu stoupnu a za týden či dva je obraz hotový. Neznamená to dva týdny intenzivní práce, maluji při zaměstnání, takže si vyšetřím dva, tři večery v týdnu," řekl Blažek.

Stává se, že po tak dlouhé době z obrazu vyjde něco jiného, než si malíř na začátku představoval, nebo také najde úplně jiné téma.

Dalibor Blažek vystavuje v novostrašeckém muzeu poprvé, ale v ostatních prostorách už ano. Jeho díla jste mohli vidět v muzeu v Lánech a v Rakovníku.

S muzeem je ale spojen velmi úzce, protože archeoložka muzea Kateřina Blažková je jeho manželka. Proto stopy Dalibora Blažka najdete v novostrašecké expozici Keltové na Rakovnicku. V muzeu také strávil poslední den před nástupem na vojenskou službu. Kromě toho je rektorem Rabasovy galerie a učitelem výtvarné výchovy na Gymnáziu Zikmunda Wintra.

Jeho výstava Voko, kam se podíváš potrvá v novostrašeckém muzeu do 11. prosince 2016. Další výstavu výtvarník chystá v Rakovníku. Vernisáž hudebním vystoupením doprovodili Jan Staněk a Michal Novák.


Pro Rakovnický deník Šárka Hoblíková
http://rakovnicky.denik.cz/zpravy_region/blazek-nejprve-pomaloval-zidle-pak-vznikaly-obrazy-plne-oci-20161021.html
Publikováno se svolením autorky.