Matěj: SOČka mne rozhodně posunula dál

Mohl bys čtenářům Rakovnického deníku stručně a srozumitelně popsat, o čem tvá úspěšná práce pojednávala?
Zabývala se kapitálovými trhy a obecně burzou. Mnoho lidí slovo burza zná, ale ne její strukturu. Tak jsem se rozhodl ji přiblížit. V teoretické části jsem se věnoval jejímu popisu. Ten jsem rozdělil na několik částí. Většinu čtenářů bude ale myslím zajímat spíše praktická část mé práce, kdy jsem se rozhodl obchodovat prostřednictvím takzvaného on-line demo-účtu. S nepravým kapitálem, ale za reálných tržných podmínek. Zároveň se mi podařilo získat profesionální AOS (automatizovaný obchodní systém) od známého. Jedná se o jakéhosi robota, který je schopen samostatně obchodovat na burzovních trzích. S tím jsem pak v obchodování soutěžil a v závěru porovnal naše výsledky.

Jak toto obchodování dopadlo?
Robot svůj počáteční kapitál zhodnotil o desítky procent. Já jsem skončil v mínusu.

Jak tě vůbec toto téma napadalo?
Burza mě zajímala vždy a SOČka mi pomohla se dostat hlouběji do jejích zákonitostí. Řekl jsem si, že práce na toto téma mne rozhodně posune dál, což se potvrdilo. Se známým, o kterém jsem hovořil, jsme se dali dohromady a snažíme se podnikat.

Jak?
Vylepšujeme a vyvíjíme další roboty a postupně je chceme začít prodávat. Náš projekt ale ještě není v takovém stavu, aby mohl jít na trh.

V čem nám může takový robot pomoci?
Pomůže našemu klintovi zhodnotit jeho volné finanční prostředky s velmi zajímavými procenty. Občas se nám podaří zhodnotit peníze o více než 100% a to za pár sekund. Zkrátka jen robota zapneme a ten vše potřebné vyhodnotí sám. Pro porovnání, v bance může být klient rád za 1% ročně.

Můžeš prozradit jméno svého společníka?
Jmenuje se David Uzel. Je mu šestadvacet let a pracuje v makléřské společnosti. On se v naší firmě věnuje vývoji robota a já marketingu. Jak jsem již naznačil, byl to on, kdo byl u mé SOČky stínovým konzultantem. Skutečným konzultantem mi pak byla naše profesorka Ivana Brabcová.  Vedla moji práci po formální stránce, aby měla všechny náležitosti. David mi pak pomáhal s její technickou stránkou.

A když ses s ní dostal do národního kola...
Tak mě to hodně překvapilo. Dost jsem se stresoval, ale já se vlastně stresoval i na kole krajském. Vůbec jsem postup nečekal. Skutečně. Někteří spolužáci na ročníkové práci dělali i rok dopředu. A já ji začal psát až v říjnu, přičemž se měla odevzdat v polovině prosince!

Potvrdil se známý fakt, že když člověk něčemu skutečně rozumí, když ho něco baví, tak na prezentaci svého zájmu nepotřebuje zase tolik času…
Asi ano. Jak je vidět, dobře to dopadlo.

Jaké bylo národní kolo?
Zcela jiné než to krajské. Ta úroveň je opravdu někde jinde. Byl jsem na pokoji s matematikem, fyzikem a dějepiscem. S posledně jmenovaným jsem mohl normálně komunikovat. Ale ti dva byli, v dobrém slova smyslu, už docela jinde. Budoucí vědci. A když se pak dozvíte, že ve zmiňovaném národním kole skončili desátí, tak si pak říkáte, jací jsou asi ti, co zvítězili. V přírodních vědách musíte přijít s něčím výjimečným, abyste se v národním kole prosadili. Je tam obrovská konkurence. Třeba jsem slyšel, že jeden soutěžící v chemii vymyslel vlastní sloučeninu. To, že jsem se do národního kola dostal, považuji za velký úspěch, ale na druhou stranu zdůrazňuji, že kdybych si vybral práci v oboru přírodních věd, tak se tam určitě nedostanu.

A vyhlašování výsledků?
Na kraji šlo vše velice rychle. Odprezentoval jsem svoji práci a mohl jet domů. Celostátní přehlídka byla zdlouhavější, což bylo nepříjemné.  Přijel jsem v pátek a čekal do soboty. Večer jsem šel do kina a ráno litoval, že jsem se večer raději nepřipravoval. Vše jsem se snažil ještě dohnat.  Pak přišla prezentace. Když bylo po všem, tak se mi ulevilo a začal jsem si užívat doprovodného programu. Hradec je pěkné město, bylo to tam fajn.  Čekáte totiž do neděle, nežli se dozvíte nějaké výsledky. Bylo ale zajímavé, že vyhlašují jen první tři místa, pokud tedy nedostanete zvláštní cenu. Že jsem skončil čtvrtý, jsem se dozvěděl až zpětně, když jsme dostali katalog výsledků. Z vyhlašování jsem tedy odcházel mrzutý, ale o to více jsem pak byl mile překvapen.

Za pár měsíců maturuješ. Kam povedou tvé další kroky?
Rád bych zkusil Fakultu bankovnictví a financí na Vysoké škole ekonomické nebo Univerzitu Karlovu, konkrétně Fakultu sociálních věd – ekonomie a finance.