Moin – tak se zdraví v severním Německu

Ve dnech 19. až 22. září se někteří žáci naší školy zúčastnili třídenního zájezdu do severního Německa. Průvodcem nám byl sympatický pan Jiří Toman a jako dozor s námi jely paní profesorky Kozlerová, Rédlová a Suková.

Sraz byl v úterý ve 22:45 před budovou školy. Poté, co jsme si naložili zavazadla, usadili jsme se do autobusu. Zasedací pořádek byl předem určen, takže nevznikly žádné větší potíže. Ve 23:00 autobus vyrazil směrem do Lübecku. Přestože přestávky byly každé tři hodiny, byla cesta dost namáhavá. Ve středu ráno jsme dorazili do Lübecku, kde byla v plánu prohlídka města. To byl pro mnohé z nás docela šok, noc strávená v autobuse nás vyčerpala. Historická část Lübecku ovšem stála za to. Dominantou města je velmi známá Holštýnská brána. Mnohé zaujal i zdejší podivný pozdrav „Moin!“ Na závěr prohlídky města jsme dostali krátký rozchod, abychom se občerstvili, popř. koupili tamější vyhlášený marcipán.

Když jsme se všichni sešli, čekala nás cesta do Hamburku, jenž byl asi největším očekáváním. Autobus nám zastavil na proslulé ulici Reeperbahn. Musíme uznat, že ta už nevypadá tak divoce jako v minulosti. Naše cesta směřovala k přístavním mostům, kde už nás čekala okružní plavba lodí. V průběhu plavby jsme si poslechli kapitánův výklad (samozřejmě v němčině) o Speicherstadtu a nové výstavbě v Hamburku. Když jsme se dostali opět na pevninu, byla na řadě procházka městem, která vedla kolem nové budovy Labské filharmonie a končila u jezera Alster. Následovalo volno na jídlo a nákupy. Večer jsme odjížděli do Brém, kde jsme měli sjednané ubytování. Všichni jsme se těšili, že budeme spát v horizontální poloze.

Ve čtvrtek ráno jsme si museli přivstat na snídani, čekala nás totiž cesta do Bremerhaven. Tam jsme navštívili Schifffahrtsmuseum a zdejší rozhlednu. Velkým zážitkem pro nás bylo vidět, jak se řeky Weser a Geeste vlévají do Severního moře. Odpoledne jsme se s radostí vydali k moři. Pláž ve městě Cuxhavenu sice nebyla tak slunná, jak jsme zvyklí z prázdninových destinací, ale o to nevšednější zážitek to byl. Někteří si alespoň smočili nohy v moři, které mělo teplotu asi 15 °C. Na pláži také stojí starý dřevěný maják. Když jsme k němu došli, viděli jsme ústí řeky Labe. Ochutnali jsme zde i některé místní speciality. Později nás autobus odvezl do Brém, kde jsme strávili zbytek dne. V Brémách jsme se zastavili u zvonkohry z míšeňského porcelánu a u radnice. Připomněli jsme si i brémské muzikanty. Večer jsme šli pěšky k naší ubytovně, která byla nedaleko.

Poslední den nás čekalo malebné městečko Quedlingburg, plné hrázděných domků, dříve patřící do východního bloku. Zaujal nás tam křivě postavený hotel na místním náměstí. Poté jsme přejeli  dále do pohoří Harz. Těšili jsme se na výjezd lanovkou na Hexentanzplatz, což je jedna ze dvou hor, kde se podle pověsti slétávaly čarodějnice. S chutí jsme se svezli i na místní bobové dráze. To už se naše výletění chýlilo ke konci a před námi byla dlouhá cesta domů.

Na závěr jsme vyzpovídaly spolužáky. Ptaly jsme se, co se jim vybaví jako první, když se řekne severní Německo. Zjistily jsme, že většině spolužáků se vybaví Severní moře, město Hamburg a zdejší typická architektura z červených cihel. Poté měli spolužáci doporučit jedno místo k navštívení. Nejčastěji padaly odpovědi jako Brémy, Bremerhaven a Cuxhaven.

Závěrem můžeme říci, že se zájezd vydařil (obzvláště počasí) a že nás obohatil o nové poznatky.

ESTER A DAGMAR PÁTKOVY