Ohlédnutí za oslavami I.

V mládí se učiti, do kamene tesati, v stáří se učiti, do písku psáti… nápis, který zanechal návštěvník na tabuli v jedné z učeben, je milou připomínkou sobotního dne, který byl zasvěcen oslavám 180. výročí založení rakovnické reálky. 

Program slavnostního dne se připravoval již od jarních měsíců a byl rozvržen do dvou hlavních částí: v dopoledních i odpoledních hodinách byla škola otevřena pro veřejnost, druhá část oslav se odehrála v prostorách Kulturního centra, kde byl v 18 hodin odstartován společenský večer pro všechny  studenty současné i bývalé, rovněž pro učitele i příznivce školy, jejich blízké a přátele.

Možnosti prohlídky využili nejenom bývalí studenti a pedagogové, ale i široká veřejnost. Ve slavnostně vyzdobených prostorách školy toho bylo k vidění nemálo. Jako první si mohli návštěvníci prohlédnout několik panelů věnovaných historii školy. Většinu fotografií a textů, které zde byly vystaveny, poskytl Státní okresní archiv Rakovník.  K dalším zajímavostem sobotní prohlídky dozajista patřila i návštěva učebny 037. Zde si hosté mohli prohlédnout, jakou technikou jsou vybaveny učebny cizích jazyků. Zároveň se  našemu angličtináři E. Waldhauserovi podařilo přesvědčit několik hostů, aby na diktafon nahráli svoji vzpomínku na studentská léta. Zhruba patnáct bývalých absolventů se nechalo umluvit, a vznikl tak zajímavý počin, který rozhodně neupadne v zapomnění. 

Sobotní den na gymnáziu nabídl ještě mnoho dalších zajímavostí: výstavy výtvarných prací studentů školy, současných pedagogů (L. Hejdová, P. Dyršmíd, D. Blažek), bývalých absolventů (V. Švarcová). Pozornost vzbudila také výstava školních kronik – těch současných i dvou obzvláště ceněných, pro svou historickou hodnotu uchovávaných ve fondech rakovnického archivu. Nahlédnout bylo možno rovněž do počítačových učeben, výtvarného ateliéru, studovny, laboratoří, tělocvičen, auly, k prohlídce také lákaly otevřené dveře kanceláře a ředitelny. Hosté si mohli zakoupit sborník vydaný k příležitosti letošních oslav, upomínkové předměty a rovněž knihy Karly Krátké, mj. bývalé dlouholeté kantorky gymnázia.

Všechny, kteří se na přípravě a organizaci oslav podíleli, nejvíce potěšilo, že cestu na gymnázium vážilo opravdu velké množství návštěvníků. Setkání s nimi bylo často mimořádným zážitkem. Skrze jejich vzpomínky a povídání jsme najednou viděli úplně jinou školu, než do jaké se nám poránu zrovna moc nechce. Školu, která se Vám vryje pod kůži prostě už jenom proto, že v ní strávíte kus života, užijete legraci, zažijete obavy, drobné i větší křivdy, prožijete lásky, uzavřete dlouhodobá i krátkodechá přátelství… Těch 180 let existence na tom nic nezměnilo, stará dámo.