Slovinská kronika
20. 6. 2024 | Pája Zárybnických (text), Adam Kolář (foto)
Den první
V 8:30 jsme překročili hranice Slovinska. Na první den jsme měli v plánu pobývat na severu mezi horami. Zastavili jsme ve městě Bled na úpatí Julských Alp a vydali jsme se k místnímu jezeru. Bledské jezero mělo údajně získat místnímu kraji název svou bledou hladinou, je ledovcového původu a jeho vody jsou skutečně poutavé svou tyrkysovou barvou. Pomocí místních loděk „pleten“ jsme se dopravili na ostrůvek ležící na jezeře. Kostelík na ostrově zněl příjemnými zvony a kolem dokola se otevírala malebná horská scenérie. Po delším poledním rozchodu jsme se vypravili na soutěsku Vintgar. Byla to impozantní ukázka Triglavského národního parku. Dřevěné mostky nás provedli podél řeky Rodovny, která představuje paletu barev od zářivě modré vody, přes čnějící bílé kameny, po tmavě zelený mech ve štěrbinách. Tím jsme ukončili program a na ubytování v Bohinjské Bistrici jsme se dostali komfortně včas na večeři.
Den druhý
Další den jsme zahájili přejezdem jižněji, z okolí Triglavského národního parku do krasové oblasti. Zde jsme nejprve navštívili Predjamsky grad, pozoruhodnou stavbu vestavěnou pod převisem skály. Při její prohlídce jsme si mohli prohlédnout způsob jakým je vnější část hradu propojena s jeskynním systémem, který na ni navazuje. Komentář prohlídky nám více přiblížil i trochu z místní historie. Další zastávkou byla Postojna jama. Její unikátní krápníkové útvary dosahují nevídaných forem a rozměrů a dlouhé podzemní sály se rozprostírají kilometry daleko. Seznámili jsme se i s místním endemitem macarátem jeskynním, drobným ocasatých obojživelníkem, který se ve zdejším krápníkovém labyrintu vyskytuje. Následoval přejezd během kterého jsme sledovali, jak se okolní flóra mění za okny našeho autobusu z vnitrozemní na přímořskou. Zastavili jsme ve slovinském pobřežním městě Piran. Zde jsme obdivovali architekturu benátského typu a měli jsme možnost se vykoupat v Jadranském moři. Na svou krásu bylo město překvapivě turisticky nevytížené. Minuli jsme přístavní město Terst a zamířili do Itálie, kde bude naše cesta ve čtvrtek pokračovat návštěvou Benátek.
Den třetí
Poslední den zájezdu byly v našem plánu Benátky. Během ranního přejezdu do města jsme se z výkladu dozvěděli trochu o místní daleko sahající historii, rozmanité architektuře a kulturních odlišnostech. Vlak nás dovezl až k hlavní tepně města, Grand Canal, odkud jsme se typickými nepravidelnými benátskými uličkami vydali ke slavnému tržničnímu mostu Rialto. Architektura samotného města je diktována tím, že celé stojí na kůlech, které městu umožnily přesahovat daleko do moře. Světlá mořská voda plní benátské kanály a zprostředkovává tak nepostradatelnou součást městské dopravy a života. Ve spletitých uličkách, kterými jsme se proplétali, je poschováváno mnoho starobylých kostelů bohatých svou vnitřní výzdobou. U mostu Rialto jsme se rozešli, měli jsme možnost objevovat město po svém, ochutnat zdejší jídlo, cestovat městkou dopravou po kanálech, podívat se, kam jsme chtěli. Další společnou zastávkou bylo Náměstí sv. Marka, jehož dominantou je nepochybně Basilika sv. Marka. Budova zdobená symbolem světce, okřídleným lvem, pozoruhodně míchá architekturu celého starého středomoří. Přilehlý na Baziliku leží rozlehlý Dóžecí palác, odkud jsou Benátky dodnes spravovány. Plni dojmů jsme se po celodenním poznávání půvabného města navrátili do autobusu a zahájili noční cestu zpět domů.