S literárním seminářem v DOXu

V rámci Festivalu umění, literatury a vzdělávání v pražském DOXu (festival FALL) jsme se v úterý 24. 9. vydali se studenty septimy a třetích ročníků na besedu s vítězem ceny Magnesia Litera 2024 Markem Torčíkem, doplněnou programem Během příběhu, návštěvou výstavy houellebecq! a zhlédnutím dalších prostor DOXu.

Román Rozložíš paměť je Torčíkovým prozaickým debutem. Autofikcí, v níž se vypravěč pokouší prostřednictvím vzpomínek „rozložených podobně jako fotografie na stole“ pochopit druhé a skrze ně i sám sebe. Vrací se do období dospívání na malém městě poznamenaného chudobou, nepřítomností otce, alkoholismem dědečka, šikanou spolužáků a hlavně spoustou předsudků vůči jinakosti, jež neodpouští na pohled banální věci – to, že se klukovi nelíbí holky nebo že má někdo jinou barvu pleti.

V hodinách LIS jsme pracovali s úryvky textu a hledali v nich mj. styčné body s naší vlastní zkušeností. O tom, že nám převážně tíživá témata románu nejsou (bohužel) vůbec vzdálená, svědčí i velmi empatické reflexe studentů, namátkou cit.: „Naše společnost se bojí přijímat nové a cizí věci. Lidem z okraje společnosti ani nedáváme šanci říct jejich příběh.“ „My se odsuzujeme a hledáme na sobě chyby jen kvůli tomu, že nám někdo řekl, že je to špatně.“ „Nevím, jestli to dává smysl, ale možná že kdyby nebylo společností nastaveno tolik norem a ideálů…, tak by většina z nás neměla tolik věcí, které na sobě nesnášíme.“ „Nikdo není stejný, každý má nějaké zvláštnosti. Ale to je to, co nás dělá zajímavými. ,Normální´člověk je nezajímavý.“

Zhruba hodinové setkání s autorem bylo, jak jsme se shodli, další inspirující zkušeností. Marek přes své introvertní založení hovořil velmi otevřeně o své tvorbě, která je do velké míry autobiografická. Přiznal, že kvůli mamince už by takový román podruhé nevydal. Hovořil také o vzdělání a četbě, které ho na jedné straně vzdalují od problémů, ale třeba i politických názorů zbytku rodiny v Přerově, na druhé straně je díky nim svobodnější, nejen v profesním životě. V neposlední řadě zmínil, že ho již víckrát překvapil dopad románu na čtenáře včetně coming outů několika z nich ve věku 40+.

Zážitkový program Během příběhu, kterým jsme na besedu navázali, pracuje rovněž s autentickými příběhy. Společným tématem (tentokrát příběhů nás, účastníků programu) bylo téma Proměna. Sdílením našich verzí „proměn“ nejprve ve dvojici a poté v rámci celé skupiny jsme absolvovali další silný zážitek empatie a poznali se zase trochu jinak než ve škole.

Předposledním bodem programu v DOXu byla výstava nazvaná houellebecq!, která do určité míry reflektuje dílo i osobnost kontroverzního francouzského spisovatele Michela Houellebecqa. Autora fantaskních obrazů a plastik, českého malíře Adama Štecha, jsme měli možnost na výstavě potkat osobně.

Již tradičním zakončením návštěv v DOXu se stalo seznámení s neotřelým prostorem vzducholodi – Gullivera. V teplých měsících se tu odehrávají literární setkání a čtení.

Třeba se sem na jaře vydáme za podobným zážitkem i my.