Do Drážďan za památkami, štolou i klobásami

Společně s pondělním zvoněním se třída C2A doplněná o mnoho přátelských vrstevníků loučí s rakovnickým náměstím a vyjíždí na jednodenní výlet do Drážďan, tedy hlavního města Saska ležícího několik kilometrů od českých hranic. Po tříhodinové cestě nás v Německu kromě mobilních operátorů přivítá i velice mrazivé počasí. Sníh a déšť se nám vyhnuly, a proto můžeme s úsměvem na tváři procházet historické centrum města. Ze známých památek jsme viděli kostel Frauenkirche, Zwinger s jeho zahradami, Semperovu operu, zámek Residenzschloss, rozměrnou fresku Fürstenzug zobrazující několik století panovnického rodu ze Saska. Na Brühlových terasách u Labe vykouklo slunce a my se vydali za vůní klobás a svařáku.

Proslulé vánoční trhy jsou lákadlem nejen pro naše žaludky. Necháváme se tedy vtáhnout do víru sladkostí, perníku, vánoček, masa, klobás a jiných německých pochutin. Ovšem my jsme přijeli za rozšířením znalostí německého jazyka, proto se ti otrlejší, kteří nezůstávali u bezpečné angličtiny, pokusili i o komunikaci v němčině. Výsledkem je to, že mnoho z nás si již umí s ledovým klidem objednat "Bratwurst mit Kartoffeln".

Pokud byste si mysleli, že trhy nás brzo omrzí a zábava skončí, mýlili byste se. Z úzké branky vedoucí na malé zapadlé náměstíčko se line vůně masa upečeného na ohni. Za vůní se hrdinně vydáváme a objevujeme nový svět. Svět, kde se Německo zaseklo v raném středověku. Také se zasekáváme a za poslechu dechových nástrojů si vychutnáváme chuť nejrůznějších druhů masa.

Ale tradiční vánoční trh Striezelmarkt nás teprve čeká! Již z dálky nás vítá téměř 15 metrů vysoká krušnohorská pyramida. V uličkách Striezelmarktu nalézáme poklady ze saských pekáren, hledáme tu nejlepší vánočku a obdivujeme výrobky řemeslníků z celého Saska.

Dobré počasí celý den vydrželo. Co ale nevydrží věčně, je ten jeden překrásný den v Německu.  Slunce vybarvuje nádhernou jemně modrou oblohu a my nasedáme plni zážitků do našeho autobusu. Za červeného nebe nad věžemi drážďanských kostelů, opery, paláců vyjíždíme z města směrem k stejně tak okouzlující Praze. Po plynulé cestě se ve večerních hodinách vysoukáme z autobusu, protáhneme a se znaveným úsměvem na tváři a zážitky v hlavě vyrážíme k domovu. 

 Jiří Makovský, C2A