Viděli jsme virtuální reality

Ve čtvrtek 27. dubna 2017 jsme společně s panem učitelem Blažkem navštívili Fakultu elektrotechnickou (FEL) ČVUT. Jako první jsme zavítali do ateliérů Institutu intermédií, který sídlí v Dejvicích. Tady se nás ujal vedoucí institutu pan Roman Berka. Seznámil nás s některými projekty, na kterých se podíleli (třeba klikující autobus Davida Černého pro olympiádu v Londýně (video 1), potom jsme si sami mohli vyzkoušet virtuální realitu a v 3D brýlích se projít (anebo spíš proletět) po různých městech.

Nato se celá naše třináctičlenná skupina tramvají přesunula na katedru počítačové grafiky na Karlovo náměstí. Zde na nás čekal pan Jaroslav Sloup a dovedl nás do jejich multimediální laboratoře za panem Davidem Sedláčkem. Ten nás seznámil s některými ukázkami studentských prací z oblasti grafické tvorby, 3D modelace nebo multimediálních aplikací. Dozvěděli jsme se, jakým procesem projde animovaná postavička, než se stane “živou“. Viděli jsme i několik aplikací „rozšířené reality“, kdy jsme se třeba dívali přes mobil na obyčejný papírový hranol, ale displej mobilu ukazoval, že máme v ruce vesmírnou družici. Překvapivé bylo, že programátoři umí vtisknout trojrozměrnou iluzi i původně dvourozměrným filmům (video 2).

Velice působivá pro nás byla ukázka grafického nástroje StyLit, kterou na katedře vyvíjí a měla by se dokonce objevit v nové verzi Photoshopu. Tento nástroj řeší pokrytí pláště 3D modelovaných objektů v počítači charakteristickým rukopisem výtvarníka. Působí až magicky, když výtvarník vystínuje kouli předtištěnou na papíře jakoukoli jím vybranou výtvarnou technikou (my jsme stínovali pastelkami) a počítač potom vystínuje (vlastně oplášťuje) stejným stylem (a téměř v reálném čase) jakýkoliv počítačový 3D model. Grafika tak získává daleko přirozenější a umělečtější tvář (video 3).

Na závěr přišla další dávka atraktivní virtuální reality. Tentokrát s pomocí brýlí pro virtuální realitu s rozsahem 360° a dvou ručních ovladačů, které umožňovaly chodit a manipulovat s předměty. Naši studenti, kteří si zařízení vyzkoušeli, se mohli pohybovat v několika různých prostředích programovaných studenty katedry grafiky. Měli možnost v hangáru sestavit raketu, projít se po Marsu, zkoumat vzorky ve vesmírné laboratoři (tam se dalo s mnoha předměty házet!) nebo si zahrát hru, kde bráníte útočníkům vniknout do hradu střelbou z luku. My, kteří jsme zůstali „venku“, jsme zakoušené prostředí sledovali na monitoru a fandili.

Z pohledu studentky musím říct, že exkurze byla přínosná, vnukla mi pár dobrých nápadů, myšlenek a rozšířila mé znalosti zase o kousek dál. I přesto tu bylo pár negativních chvilek. Bylo vidět, že naši průvodci tomu rozumí, ale pro laika, to bylo chvílemi až moc odborné. Příjemným vyvážením tomu ale byla praktická část. :)

A z pohledu učitele výtvarky, kterého bavil pohled na zaujaté, zvláštně odcizené jedince, zmítané virtuální realitou, bylo přínosem zjištění, kam až se posunuly hranice vizuality. A je jasné, že pokud se někdo chce věnovat některému z výtvarných oborů (a uplatnit se v něm), asi si nevystačí jen s tužkou a papírem a musí chtě nechtě přijmout za své něco z moderních technologií.

Lucie Spěváčková O6
Dalibor Blažek