Budeme pro samé ubírání učiva chodit za pár let do školy jen na oběd?

STUDENTI ČTOU A PÍŠÍ NOVINY
Téma: Moje škola, moje budoucnost!?

Co se týče školství, máme to v Čechách stejně jako s politikou – většina jenom sedí, nic nedělá a pouze kritizuje (a nejsou to zdaleka jenom studenti). Problém a zároveň důvod, proč mám chuť jít do školství a nějakým způsobem se angažovat, začíná na základních školách a nese se až do kateder učilišť, odborných škol i gymnázií. Dítě, které se již v útlém věku setká s kantorem, jenž nechová dostatečnou úctu ke svému povolání a bere je pouze jako rutinu, nemůže být nikdy dostatečně motivováno k dalšímu vývoji. Nejedná se pouze o učitele před důchodem, kteří ztratili chuť cokoli změnit, neustále si stěžují, že děti budou rok od roku horší, a jsou rádi, že brzy odejdou a další ročníky na škole už nezažijí.

Děti jsou stejně zlobivé, hravé a spontánní, jako byly kdysi, jenom se přirozeně mění podle doby, ve které vyrůstají. I můj dědeček dostával (nejen) na základní škole často za uši.

Pokud chce ale učitel projevit autoritu, vyvolá to u některých rodičů vlnu nevole (nevím, odkud se vzal trend udávání učitelů za slovní a fyzické napadání dítěte, snad se móda přesune brzy jinam). Zároveň se na školách vyskytují mladí kantoři, kteří si učení jako povolání vybrali pouze proto, že buď nevěděli, čemu se chtějí v budoucnu věnovat, nebo je na žádnou vysokou školu nevzali a „peďák byla únikovka“.

Pokud mají žáci štěstí a dostanou se s pomocí kantorů, kterým jde především o jejich vzdělání, ze školy s chutí pokračovat v učení, dostanou se na střední, kde je pronásleduje podobný problém. Tam se kromě učitelů začíná projevovat i vina samotných studentů.

Pomalu není den, abych neslyšela nebo si alespoň nepřečetla o tom, jak se studenti bouří kvůli (údajně vysokému) množství učiva. Ačkoli se domnívám, že za pár let už budu do školy pro samé ubírání chodit na kávu a oběd, pravda je, že množství látky ve všech předmětech dohromady je opravdu příliš velké.

Gymnázium je škola, která by vás měla být schopna připravit nejlépe ve všech předmětech, které se na ní vyučují. Proč by se tedy ti, kteří se rozhodnou pro technické a přírodovědné obory, měli učit humanitní předměty ve stejném rozsahu jako ty, které skutečně potřebují? Já osobně tím také dost trpím – kvůli škole, kterou jsem si vybrala (jazykově zaměřenou), jsem musela kromě školy nabrat mnoho mimoškolních aktivit, protože vzhledem k hodinové dotaci a hloubce výkladu se přijímací zkoušky bez vedlejší přípravy nedají zvládnout.

Přitom je mezi námi mnoho takových, kteří by uvítali změnu vzdělávacího plánu ne z lenosti, ale z úspory času a uspokojení svých potřeb a zájmů. Odstranění některých „nepotřebných“ předmětů z rozvrhů podle zaměření studentů se již osvědčilo v mnoha zemích po celé Evropě, dokonce i na některých školách v Česku.

Proč by to tak nemohlo fungovat všude? Další demotivací pro studenty je bezpochyby státní maturita, která je prakticky výsměchem žákům i jejich učitelům. Dnes je „zkouška dospělosti“ brána jako základní požadavek, jenž nemá téměř žádný význam, ale naprosto zbytečně. Proč maturují studenti odborných učilišť stejně, jako ti z odborných škol a gymnázií, i když se na každém typu škol učí předměty v jiném rozsahu? Samozřejmě, nic se nedá změnit ze dne na den, ale pokud nepřijde nějaký zásadní podnět, je pravděpodobné, že české školství se bude řítit do záhuby.

Barbora Bulantová, C4B
http://stredocesky.blog.idnes.cz/c/374420/Gymnazium-Zikmunda-Wintra-Rakovnik-Barbora-Bulantova.html