Třídy C3B a C4 objevovaly krásy Českého Švýcarska

Je pondělí 21. září a studenti jako obvykle přicházejí do školy. Ne všichni se ale pomalu plouží se svěšenými hlavami. Před vchodem do gymnázia najdeme zvláštní skupinu studentů, kteří vypadají celkem šťastně, někteří se dokonce i smějí. „Jak je tohle možné? Uvědomují si, že je dneska škola?“ podivíte se, ale pak zahlédnete přijíždějící autobus a hned je vše jasné. Třídy C3B a C4 totiž odjíždějí na exkurzi do NP České Švýcarsko.

Nastupujeme do autobusu a zjišťujeme, že jednomu z předpokládaných účastníků exkurze je milejší spánek než vzdělání, a tak vyrážíme bez něj. Přestože by si většina studentů ještě ráda odpočinula po brzkém vstávání, nelze odolat informacím o Českém Švýcarsku od profesorky Minaříkové. Po více než dvou hodinách dorážíme na místo s hlavou plnou informací a opouštíme autobus.

Naší startovní pozicí je osada Mezní Louka. Odtud se musíme dostat přes Divokou a Tichou soutěsku až k obci Hřensko. Část cesty jdeme po svých, pro zbytek využíváme možnosti vyhlídkové plavby po řece Kamenici na luxusně vybavených loďkách. První úsek naší plavby si vyloženě užíváme a kocháme se výhledem na dech beroucí skalní útvary okolo nás (Okamžitě jsem si oblíbil skalní útvar jménem gorila dříve nazývaný Brežněv). Po vystoupení z loďky jdeme chvíli pěšky, než se dostaneme k dalšímu úseku naší plavby, kde už na nás čekají dva dopravní prostředky, a tudíž i dva převozníci. Podle jejich rozhovoru je zřejmé, že to jsou dlouholetí přátelé. Přestože by slova: „Hlavně je neutop jako ty minule!“ mohla někoho zastrašit, my, neohrožení studenti gymnázia, jsme pouze mírně roztřesení nastoupili. Cesta nebyla tak vzrušující jako předchozí, ale i tak jsme si jí užili díky humornému komentáři našeho převozníka.

Po poklidných plavbách jsme konečně dorazili do Hřenska a pokračovali k našemu hlavnímu cíli Pravčické bráně. Výstup k bráně byl docela náročný, ale určitě to stálo za překrásný výhled na tento naprosto dokonalý skalní útvar. Chvíli jsme ji mlčky pozorovali, pořídili několik fotografií a mohli se zase vrátit zpět. Cesta dolů byla mnohem snazší díky starému dobrému příteli jménem gravitace.

Při zpáteční cestě jsme byli mile překvapeni, jelikož v ceně dopravy bylo očividně zakomponované i pěvecké vystoupení několika studentů C4. Zatímco někteří si užívali jejich libozvučný zpěv, jiní, kteří se snažili spát, velkou radost neměli. Nakonec jsme ale všichni dorazili nadšení, hlavně díky novým vědomostem, o které nás exkurze obohatila.

J. Kubička, C3B

FOTOGALERIE

Hřensko