Studenti čtou a píší noviny: A dost, prchám ze země

Téma: Studium, práce a život v zahraničí

Každý člověk určitě někdy uvažoval o tom, zda by nebylo lepší odstěhovat se do jiné země. Zvláště při jakémkoliv problému pojednávaném v politice často slýchám prohlášení typu: „A dost, prchám ze země." Podle mě si však neuvědomují, že takovou větu nelze jen tak bez ničeho pronést.

Důležitá věc je ovládat cizí jazyk. Pokud se nedomluvím, nemůžu si sehnat práci, dojít nakoupit a ani zavolat na tísňovou linku. Někteří lidé se domnívají, že se jazyk naučí za pár týdnů žití s tamějšími obyvateli. Samozřejmě je možné se takto naučit cizí jazyk, ale jde to mnohem pomaleji.

Každopádně je důležité si cestu do zahraničí rozmyslet. I když člověk umí jazyk, neznamená to, že mu bude celá země ležet u nohou. Může se dost dobře stát, že vyučený elektrotechnik skončí jako vrátný nebo vystudovaná divadelní režisérka bude u pásu dávat dohromady součástky do auta. Jinými slovy - nezáleží tolik na tom, jaký tady získáte titul, protože tento titul nemusí být v jiných zemích respektován.

Funguje to i obráceně. Každý den i k nám přijíždějí cizinci, kteří hledají práci. Spousta Čechů říká, že tihle cizinci nemají právo na to, aby v téhle zemi o něčem rozhodovali. Mají je za pouhé přistěhovalce, kteří tu jsou jen na podřadnou práci. Zároveň s tím ale chtějí, aby se k nim v cizině chovali jako k plnohodnotným občanům. Zdá se to jen mně, nebo opravdu jde o velmi zvláštní přístup?

Přesně tento přístup mi vadí na islámských kulturách. Třeba ve Francii bojují islámské ženy za to, aby nebyly nuceny sundat burku, protože je to součást jejich kultury a náboženství. Prosím, pokud to nikomu násilně nevnucují, tak proč ne? Ale pokud bych se já rozhodla vypravit na dovolenou do islámských zemí, musela bych se přizpůsobit zdejší kultuře. To tedy znamená, že bych se musela zahalit od hlavy až k patě a na ulici vyjít jen s mužským doprovodem. Proč se vlastně já musím přizpůsobit jim, ale oni se v evropských zemích přizpůsobovat nemusejí?

Myslím si, že každý člověk žijící v zahraničí by se měl pokusit o přijetí tamní kultury a hlavně ji respektovat. Zároveň s tím by měl mít právo rozhodovat o tom, co se v jeho nové domovině děje, a neměl by být omezován kvůli svému původu. A jestli se toto nezačne uplatňovat, nakonec tu pro nás zůstanou jen ty burky.

 Anna Horáčková, O8